(pokračování)

Co si vlastně představujeme pod slovem spravedlnost. Pokud slyšíme slovo spravedlnost, pak se nám vybaví nejdříve soud a soudce. Dalším obrazem je zastání v nějaké při apod. Spravedlnost má však širší pojem. Jde o správné správcovství ve všech oblastech života. Jde o správcovství pod Božím vedením. Správcovství v rodině, církvi, správcovství ve společnosti a firmě, správcovství země a lidu. Tedy jinými slovy jde o spravedlivé vedení. Abychom si mohli každý večer řict: “ A vidím, že to bylo dobré“. Tak jak si to říkal Bůh při stvoření světa. Abychom mohli večer spát spánkem spravedlivých a nebudili se výčitkami svědomí.

Pokud nás Bůh postaví do vedení a je jedno čeho, pak potřebujeme rozhodovat – spravovat věci spravedlivě. Každé rozhodnutí je těžké a každé rozhodnutí sporu přináší jednu spokojenou stranu a jednu nespokojenou. Tím nejhorším a nejméně spravedlivým rozhodnutím je rozhodnutí, které bylo učiněno na základě mít s oběma stranami pokoj. V 90% to nejde a nefunguje. Jen to přinese infekci nespravedlnosti do společenství, firmy, rodiny, církve…  K tomu, abychom mohli spravedlivě vést a rozhodovat (vedení je o stálem rozhodování), potřebujeme moudrost a poznání od Boha. Teď jsme se vrátili k duchovním darům. Ano potřebujeme dar moudrosti a poznání. Bůh ho dává těm, kteří o něj prosí, těm, kteří chtějí dělat Boží rozhodnutí, těm, které ustanovuje do vedení. Ne vždy musí křesťan vědět, že existují duchovní dary a být v nich vyučen. Jen prostě došel k poznání, že bez Boží moudrosti a poznání se neobejde a prosí o ně. (Jiný opět dojde k poznání, že bez Boží moci se ve službě neobejde…) Bůh dává těm, kteří prosí, kteří žádají dobré věci na jejich Boží cesty.
Naopak vím o mnohých, kteří ví všechno o darech Ducha svatého, modlí se v jazycích, prorkují, ale jejich rozhodování je roky o sobeckosti, závisti, o malé domů, prostě o nespravedlnosti.

Pro ukázku jen několik okolností a nesprávných pohledů, které si ani neuvědomujeme, a pro které nejsme schopni jednat spravedlivě. Prvním z nich je u křesťanů lítost a takzvané milosrdenství s chudými a lidmi na okraji. Mnohokrát se pro tuto lítost zastáváme těchto skupin, přestože ublížily a nebyly v právu vůči někomu, kdo je na tom mnohem lépe než oni. Je rozdíl pomoc lidem nebo jednat spravedlivě. Když vezmu Boží příklad. Za hřích je smrt. To je spravedlivé. Pak šel Ježíš na kříž, aby nám pomohl a zachránil nás. Pleteme si milosrdenství se spravedlností. Příklad. Někdo z takové skupiny něco ukradne bohatšímu. To, že je chudý ho neomlouvá, že něco ukrad.  Nemohu se ho proto ve sporu s okradeným zastávat a nadržovat mu. Je tu řešení. „Ano, máte pravdu a spravedlnost je na vaší straně, když vás okradl.“ Pak může přijít milosrdenství. „Pokud mu to nemůžete odpustit, uhradím vám škodu za něj.“ V té chvíli, pokud bychom to měli vzít na sebe, najednou některým z nás naše milosrdenstí zeslábne. Je totiž jednodužší ohrazovat se zastáním chudých, bezdomovců, Romů, než skutečně prokázat milosrdenství. Lidé potřebují pocítit a uvědomit si, že jednají špatně. A také poznat, co je millsrdenství. Jinak nemohou dojít k pokání. Pokud se jich budeme zastávat i přesto, že jednají zle, pak před jejich očima překrucujeme spravedlnost v jejich prospěch. Jen je naučime zneužívat jejich postavení a podpoříme vědomí, že jim pro jejich postavení všechno projde. Znehodnotíme spravedlnost království a stejně je takové naše nerozumné milosrdenstvi nedovede do vztahu s Kristem. Spíše naopak.

(pokračování zítra)