(pokračování)

Pokud se nevzepřeme strachu ať používá jakoukoli svoji formu, nakonec se můžeme stát jeho nástrojem vůči našim bratřím a sestrám. Pokud se budu zabývat sourozenci v Kristu, kteří druhé stále manipulují, nahánějí jim strach, nepřímo nebo přímo vyhrožují něčím napadením ať již duchovním nebo fyzickým, zjistím, že tito lidé sami žijí stále ve strachu z něčeho. Že jsou manipulovaní strachem, že je jim neustále někým nebo něčím vyhrožovanené, nebo jen tak mají strach bez důvodu, protože žijí ve společenství plném strahu. Pokud se nechceme vzepřít strachu, pak je velmi pravděpodobné, že se sami staneme nositeli zastrašování. Staneme se otrokem strachu a budeme ho poslouchat. Proto se potřebujeme strachu vzepřít, kdykoli na nás začne řvát a obcházet kolem, kdykoli se začne plížit kolem našich myšlenek.

K vyšší cestě nás čeká vždy mnoho nových věcí. Jedna za druhou. Nové věci znamenají změny. Stačí jen stěhování od rodičů, na misii do jiného města, opuštění dospělých dětí, vnoučat. Nemusí jít vždy o velké duchovní věci. Nebo vlastně jde, ale jsou uloženy v těch malých rozhodnutích, že se vzepřu strachu ze změn. Tento strach zastavil nejeden pár, pro který měl Pán připravenou službu.

Každá změna k dobrému přináší sebou nutnost velkých  změn v našich životech. Uvedu jeden příklad. Naši mladší kolegové se měli pro službu přestěhovat. Pro ně to znamenalo odejít ze zázemí, kde měli o všechno postarané díky jejich rodičům. Nemuseli se mnoho starat o domácnost a tím se plnĕ věnovat službě. Vypadalo divně, že se musí přestěhovat a přijít o toto zázemí. Určitě přicházel strach z toho, zda tuto novou situaci zvládnou. Služba, domácnost, děti. Pro ně to znamenalo mnoho velkých změn a výzev. Postavili se proti strachu a začali se spíše těšit. Dnes by již  nechtěli věci vrátit zpět. Ví a zakusili, že je to dobré a posunulo je to dopředu. Nejen jako rodinu, ale také v důvěře v Pánu.

Každý posun dopředu znamená změnu života. Jak duchovního, tak fyzického. Pokud nechceme zůstat jen u slov, musíme vybojovat strach ze změn, které budeme muset podstoupit. Někdy se musíme postavit manipulaci ze strany nejbližšího okolí, které má také strach ze změny, jindy strachu ze sebe samých, že to nezvládneme, nebo ze ztráty pohodlí. To znamená ze ztráty něčeho, co již dobře známe, víme, co múžeme očekávat… a jít do neznáma. Pokud vybojujeme tento krátký boj, (někdy je to utrpení a jde to skrze pláč) pak zjistíme, že jsme se posunuli k dobrým věcem, že jsme poznali o něco více Boha a především, že pevněji stojíme. Nebudeme se chtít vracet. Pokud ano, pak jsme to nevybojovali, ale jen se přizpůsobili někomu nebo něčemu a strach se bude vracet do té doby dokud neprojdeme vítězně tímto bojem. Každé vítězstvi nad strachem nám přidává na poznání kým jsme v Kristu a přináší pevnější postoj a vede směrem k dospělosti.

(pokračování zítra)