(pokračování ze včerejška)

Vědět kým jsem v Kristu, znamená poznat, co je vlastně kříž. Pokud se přestanu zabývat jen základy, pak zjistím, že kříž je o dobrovolné a ochotné oběti. Ježíš ho podstoupil dobrovolně. Nemusel jít na kříž. Ptal se Otce, zda je možnost jiné cesty, jiná možnost jak zachránit lidi. Protože nebyla, pak dobrovolně podstoupil kříž. Dospělý v Kristu si to uvědomuje. Je mnoho věcí, které na nás tlačí, které nás v životě potkají a jsou těžké. Těžké a hlavně jsme se pro  ně  nemohli rozhodnout. Smrt blízkých, nemoc, ztráta práce, katastrofy různých druhů… Tomu Písmo říká břemena. Každý nějaká během života neseme. Máme si je navzájem pomáhat nést. Nést svůj kříž je úplně něco jiného. Je to dobrovolné rozhodnutí pro ztrátu sebe, svých představ, svého způsobu života, svého přesvědčení a své pravdy, abych mohl přivést mnohé ke Kristu, abych je mohl uvolnit pro službu jemu. Nejen to, ale také, aby byla lidem zjevena skrze nás dokonalá Otcova láska. Kříž je cesta lásky. Tak jak Ježíš se rozhodl zjevit Otcovu lásku tím, že šel na kříž, protože nebyla jiná možnost, tak i pro nás není jiná možnost jak milovat opravdovou láskou, Otcovou láskou, než skrze náš kříž. Musi to však být dobrovolné a ochotné. Nikdo jiný nám ho nemůže nést. My se musíme rozhodnout a vzít ho na sebe. Duch svatý nám bude pomáhet v rozhodnutí, ale nést ho musíme sami. Tak jako Kristus. Nejde to dělat z donucení. Tedy jde, ale pak to má jiný výsledek. Není to opravdová láska, ale opět ta naše, okořeněná hořkostí a podmínkami.

Kříž v našem životě je vzít dobrovolně a ochotně odpovědnost za zjevování Otce lidem a jeho dokonalé lásky skrze náš život.

Tady narážíme. Nechce se nám nést odpovědnost a nechce se nám přicházet o náš život. To je důvod, proč je v církvi tak málo dospělých, ale mnoho puberťáků. Málo skutečných duchovních otců. Znám pár dospělých bratrů, kteří mají již děti, ale ve čtyřicítce jsou stále sobeckými puberťáky a ani z fyzického otcovství se nedokázali poučit a nepřevzali odpovědnost. Puberta prosazuje svou osobnost, dospělost pak Otce s jeho dokonalou láskou.

Jenom z kříže můžeme vidět svět Božíma očima, plnými lásky.

Brát tuto odpovědnost je každodenní chléb dospělosti. Skrze ni cvičíme smysly k rozpoznání dobrého a zlého.

(pokračování příště)