V knížce Růst do plnosti, jsem se zabýval ovocem Ducha svatého a v její druhé části dary Ducha svatého. Je dobré vědět o duchovních darech, protože je nám Duch svatý dává, o jeho působení v nás a skrze nás, abychom rozuměli tomu, co Bůh dělá. „Pokud jde o duchovní dary, bratři, nechci, abyste zůstali v nevědomosti.“
1 Korintským 12:1 B21
Je tu však  něco více, co přesahuje tuto vědomost. Pokud rosteme v poznání Krista, pokud rosteme jako jeho služebníci, přestaneme se časem zabývat duchovními dary, přestanene rozebírat různá učení. Proč? Jednoduše proto, že na to nebudeme mít čas a také poznáme, že to již není tím důležitým, jako v době našeho učednictví a v období duchovní puberty. Pokud bych to k něčemu přirovnal pak k narození dítěte. Pokud rodina očekává dítě, pak dostáva rady odevšad kolem, někdy chodí na kurzy, čte knížky. Když se dítě narodí je to však všechno jinak. Není čas na kurzy, zjistíme, že mnohé rady u nás nefungují, za jiné jsme rádi, ale to, co se změnilo, je realita. Dítě je tady a my jsme tu cele pro něj. Věci, které máme dělat, děláme samozřejmě, aniž bychom je dál, studovali, protože je žijeme v realitě. Podobně je to s duchovním růstem. Když z duchovní puberty přejdeme k otcovství, začneme se chovat jako otcové a matky. Najednou jsme v tom. Najednou nepřemýšlím jak správně prorokovat, ale prorokuji, jak správně se modlit za uzdravení, ale modlím se, jak poznám dar moudrosti, ale začnu jednat moudře … a při tom všem vůbec o tom nepřemýšlím. Prostě dělám to, co po mě Pán chce, k čemu mne vede Duch svatý, co vyžaduje situace. Vím, kdo je ve mne,  vím kým jsem v Kristu a mohu žít pod vedením Ducha svatého. I v tom nejsme dokonalí a rosteme, ale opustili jsme již mléko, abychom se stali dospělými v Kristu.  „Kdokoli se živí mlékem, protože nepřivykl slovu spravedlnosti, je ještě nemluvně. Hutný pokrm je ale pro dospělé, to jest pro ty, kdo mají smysly zkušeností vycvičené k rozeznání dobrého a zlého.“  Židům 5:13‭-‬14 B21

(Pokračování příště)