Před třemi lety jsme začali uvažovat o výstavbě centra pro komunitu z romské osady v Pezinku. Začali jsme plánovat a vše mělo být postavené do října 2016. Plány se musely několikrát měnit. Pak přišly další potíže s různými povoleními a termíny pro jejich vyřízení. Stavba se odročila o rok. Čekalo se na povolení k připojení na veřejný vodovod, který vedl přes soukromý pozemek. Nedohodli jsme se a opět se měnily plány a tím bylo potřeba i nových povolení. Konečně jsme získali stavební povolení a mohlo se začít stavět. Ohad dokončení stavby byl listopad 2017 nejpozději prosinec. Firma, která nám smluvně potvrdila cenu, však již v polovině stavby proinvestovala všechny finance. Nehledě na to, že stavba byla v listopadu jen v polovině. Hledali jsme další možnosti jak centrum dostavět. Tedy kdo a pak také kde vzít další finance. Nakonec díky několika menším firmám se nám vše podařilo dostavět. Včera jsme měli slavnostní otevření. Člověk by si mohl říci a je to za mnou. Konečně klid. Opak je však pravdou. Něco se sice skončilo, ale něco mnohem náročnějšího začíná. A především dlouhodobějšího. A to je samotná služba v tomto centru. Ješťě před slavnostním otevřením se nám začaly ukazovat problémy a výzvy, kterým budeme muset čelit, které budeme muset řešit. A to velmi rychle. Duchovní boje, které budeme muset vybojovat. A to dlouhodobě. V takovou chvíli si člověk říká: „Copak to nidky neskončí?“. Ne, neskončí. Ne tady a zemi.
Ve středu jsem měl velmi užitečné a přátelské setkání s podnikatelem, který bude v sobotu 26.5. mým hostem ve vysílání Rádia7. Je to velmi úspěšný podnikatel, křesťan vydaný Kristu. Když jsme hovořili o jeho hostování v pořadu, řekl něco zajimavého. Modlím se, jestli je to ten správný čas vystoupit. Jsou chvíle, kdy člověk svým jednáním, svým vystoupením, někdy jen svým slovem uvolní malý kamínek, který sebou začne nést další a další, až je z toho lavina. Pokud to není v Božím čase, může to člověka zavalit. Pokud to je v Božím čase, pak je na to člověk od Boha připravený a ustojí to a přinese to obrovský užitek pro Boží království. Tak je to se vším, co děláme.
Rozhodli jsme se sloužit v osadě. Něco změnit. To uvolnilo kamínek, který na své cestě postupně přibírá a uvolňuje další, další a další. Až z toho bude lavina. Nejde to zastavit. Když se uvolní první kámen, nemá to pak konce. Můžeme z toho sice utéct, vzdát to, ale přesto to půjde dál, ale již bez nás, bez našeho podílu. Můžeme to předat, abychom mohli jinde uvolnit další kamínek v Božím čase. Jsou lidé od Boha, kteří jsou takovými spouštěči lavin a jiní jsou od Boha povolaní v nich plout a dokonce je správně usměrňovat.
Potřebujeme si uvědomit, že vše co děláme, může uvolňit takovou lavinu. Proto je důležité vědět jestli věci děláme v Božím čase. Někdy nás Bůh úmyslně různými situacemi a také lidmi přibržďuje, abychom ho nepředběhli, ale vše se stalo v čase, který určil. Buďme moudří v hledání toho správného času. Hledejme ho a ptejme se na něj Ducha svatého.
No ale přece to nikdy neskonči? Doboru zprávou je, že jednou ano. Až nás Pán povolá k sobě a řekne služebníče věrný, setře nám slzy a nebude již trápení. Kde nás uvede do nového příbytku, který pro nás nachystal ve svém království. Tam se budeme těšit a říkat si, jak je dobré, že to nikdy neskončí.