(Poračování)

Když víme, že Slovo je v nás, pak jen musíme dát prostor pro to, aby mohlo vycházet z nás. Jakub hovoří o tom, že z jednoho pramene nemůže vycházet voda sladká i hořká. Mluví o našich ústech. Kdy vychází z našich úst požehnání i zlořečení. Nejde jen o samotná ústa vždyť je psané, že čim naše srdce přetéká, to ústa vynáší. Potřebujeme se doopravdy rozhodnout, že budeme chrámem Božím. Myslím si, že často na to v běžném životě zapomínáme. Vlastně znevážíme toho, kdo v nás přebývá. Když však potřebujeme, pak voláme a modlíme se v jeho jménu. Chceme, aby z našich úst vycházela jednou voda sladká a pak hořká. Nejde stále přehazovat výhybku. Teď já, teď Duch svatý, teď já, teď duch svatý… . Neuvědujeme si, že tím před lidmi, světem i v duchovních oblastech znevažujeme Slovo, které v nás přebývá. Co je platné, že dokážeme z paměti citovat verše Písma, když jsou v rozporu s tím, co následně říkáme (žijeme) lidem, když se nedokážeme ovládat, když něco není po  našem, když soudíme, pomlouváme, stále slovně pochybujeme apod. A pak chceme, aby z našich úst vycházela slova Boží moci. Ježíš nás upozurňuje na to, aby naše ano bylo ano a naše ne bylo ne. Co je navíc je hřích. To platí i zde. A možná o to více. Buď jsme chrámem Božím, ve kterém přebývá Duch svatý, nebo jsme chrámem svého já. Pokud jsme ani ryba ani rak, pak je to stejné s naší vírou a pochybností. Čím více si budeme uvědomovat Boží přítomnost v nás a tak také mluvit a jednat podle slov, tím více poroste naše víra. Tedy bude více a více vírou Boží a ne naší. Pokud si uvědomíme, že naše ústa patří Bohu a ne nám, začne se velká proměna v  našem životě a z našich úst bude vycházet Slovo, Duch a Život.

Všichni přece v mnohém chybujeme. Kdo nechybuje ve slově, dosáhl dokonalosti a je schopen se ovládat v každém ohledu.
Jakub 3:2 B21

Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“
Matouš 5:48 B21

Pokračování příště