Měli jsme jako studenti takové úsloví: kamarád nekamarád z hrušky dolů. Mělo to nahradit jiné úsloví: padni, komu padni. Tedy úsloví o spravedlnosti pro všechny, všem stejně. Dnes bych to trochu pozměnil na služebník neslužebník z trůnu dolů. Tedy ne z nějakého lidského, ale z trůnu, který patří Kristu.
U Matouše říká Ježíš tato slova: A protože se rozšíří špatnost (bezzákonnost CSP), láska mnohých vychladne. Matouš 24:12 B21 Obecně je špatnost rozšíŕena mezi lidmi. Kde je špatnost, tam se těžko hledá a domáhá spravedlnosti. Všimněme si situací, které nastávají u nás i ve světě. K moci se dostávají despotické osobnosti. Problém je v tom, že je nikdo z lidí nedokáže sesadit z trůnu. Náš premiér chce vést zemi jako firmu. O všem jako svou firmu. Tak chtíc nebo nechtíc se staneme dříve nebo později všichni jeho zaměstnanci, protože stát se stane jeho firmou. V Maďarsku je to podobné, na Slovensku také. Sice zde se domohlo nějakých změn, ale mocmář dosadil místo sebe na trůn svého „poslušného synka“. Tak taky žádná změna, žádná sláva. Vidíme jak volba prezidenta Zemana a samotný prezident rozděluje zemi a dokonce i kŕesťany. A to ne jenom v nějaké diskuzi, ale životně rozděluje. Tito lidé jsou schopni udělat vše proto, aby se udrželi na trůnu. Dokonce se spojit s komunisty, extrémisty a dát jim podíl na vládě. Jen aby zůstali u kormidla. Jedním důležitým znakem všech těchto lidí je, nenávist ke všem, kteří mají jiný názor než oni, natož jestli je kritizují (říkají jim pravdu o nich do očí). Takových se hned zbavují, zesměšňují je, snaží se je ušlapat, dostat od sebe co nejdál. Místo nich si pak kolem sebe dávají poslušné loutky, kterými mohou manipulovat, které z nich mají strach, nebo je bezmezně obdivují. I to časem vyprchá a loutky jsou odstraněny, protože časem projevili svůj názor a jsou nahrazeni jinými, nebo nikým a postupně se takový člověk stává samovládcem. Ten všude dosazuje svou rodinu, přátele. Pro ně pak zákony neexistují. Mohou si dělat, co chtějí. Naopak tvrdě zákon vyžadují od ostatních, aby zakryli vlastní bezzákonnost. A to bez spravedlnosti. Pokud tento stav trvá dlouho přenese se i směrem dolů. Lidé přestanou věřit v dobro a snaží se také urvat, co mohou. Pokud ovšem neemigrují do jiné země.
Nemyslím si, že Ježíš myslel svými slovy jen stav světa, protože to se od světa bez Boha očekává, ale předpokládám, že také tím ukazoval na stav v církvi. Podobně to totiž funguje i v mnohých církevních sborech. Pokud se služebník posadí na trůn, který mu nepatří, začne se chovat stejně jako dnešní despotičtí politici. Místo, aby ovečky pásl, tak je rozhání protože si dovolily ho zkritizovat nebo mít jiný názor než on. Pak si začne kolem sebe vytvářet ochraný a bezpečný prostor z vlastních rodinných příslušníků, kterým všechno projde. Naopak od oveček pak vyžaduje dodržování i toho, co sám nedodržuje. I o tom Ježíš mluví na jiném místě. To odrazuje ostatní, aby takový sbor navštěvovali. Takovou nepravost mají i ve světě. Proto nemusí navštěvovat církev. Tam hledali naopak Boží spravedlnost, milosrdenství a lásku, která je vylita na všechny bez rozdílu. Našli však opět jen nepravost a nespravedlnost. Problém je v tom, že takoví vedouci mají své jednání vždy perfektně podložené verši z Písma a místo, aby viděli jak utlačují a vyhánějí jiné, sami se považuji stále za oběť a za ty, kterým se křivdí. Proto trvá, než je tento stav odhalený a usvědčený. A i v takovém případě se sním špatně jedná, protože lidé se kolem bojí.
Už možná začínáte chápat proč jsem dal dnes název z hrušky dolů, tedy spíše z trůnu dolů. To je jediná možnost, jak věci změnit. Ne revolucí, ale změnou charakteru. Pokořením se a přenecháním skutečné vlády Kristu a přesunutí se k jeho nohám. Proto ať jsme na jekékoli pozici v církvi, mělii bychom nechat každý den, v každém rozhodnutí přezkouma stav svého srdce Duchem svatým a pak teprve jednat.
O tom však příště, protože je zde řešení, Bůh má vždy východisko.
Modlitba:Zkoumej mě, Hospodine, zkoušej mě, prověř mé ledví i srdce! Vyzpytuj mě, Bože, a poznej mé srdce, zkoumej mě a poznej mé myšlení a pohleď, neníli ve mně cesta trápení, a veď mě cestou věčnosti!
(Pokračovaní příště)