Stáňa je několik dní nemocná. Důsledkem nemoci je, že nic necítí a nevnímá chutě. Je pak těžké něco uvařit, aby to bylo správně ochucené. Pokud nevnímám vůně ani chutě, je těžké nejen vařit, ale také si na jídle pochutnat. Vlastně je pak jedno, co jím.

Pokud nejsem schopen vnímat Boží laskavost, pokud necítím Boží dobrotu jeho spravedlnost a hlavně se neraduji z jeho přítomnosti, pak jsem jako kuchař bez chuti a čichu.  Nemohu lidem správně přiblížit Boha, nemohu ukázat život, život v hojnosti, který dává Kristus. Jen předávám něco, co je bez chuti a bez zápachu. Něco, co druhé spíše odradí než přitáhne. Dokonce sám pak žiji mdlý, smutný a nespokojený život. (Přesto někdo dokáže hovořit o dobrých Božích věcech, i když je osobně nikdy nepoznal. Dřív nebo později to však posluchači zjistí, když uvidí rozdíl mezi tím, co říká a žije. Pokud se ovšem díky tomu obrátí ke Kristu….?)

Je mi spíše líto vždy těch, kteří ví o Boži dobrotě a Boží laskavosti, trpělivosti, věrnosti, radosti, pokoji i lásce, ale nemohou svědčit o tom, že jí vnímají ve svém životě. Mnoho z nás přejíždí auty krásnou krajinou, nádhernými horami, kolem přehrad při západu slunce a přesto si nevšimneme krásy, kterou nám Bůh připravil. Prostě přejedu. Bůh svořil zemi pro člověka. Všechno připravil a pak ho do toho všeho vsadil, aby se člověk  mohl radovat z jeho díla. Vše připravil pro člověka. Biblista mi může namítnout verši z Písma, že ne pro člověka, ale pro Krista. Pro něho a skrze  něho bylo všechno stvořeno. Ano, ale i Kristus byl plně člověkem, i on přišel na zem jako člověk a přitom zůstal plně Bohem. Nebuďme jako řidiči, kteří si nevšímají krajiny, kterou projíždějí. Nebuďme křesťany, bez osobního vztahu s Bohem. Bez poznávání jeho samotného.

Vrátím se k jídlu. Rád pozoruji lidi, kteří jí s chutí. Dostávám přitom sám chuť na jídlo. Žijme život s Bohem s chutí. Uživejme si toho, co nám zde na zemi připravil. Užívejme si všech jeho darů a především jeho samotného. Jeho přítomnosti v našich životech. Věřme, že i on po tom vztahu touží.

Modlitba: Tatínku, děkuji za svět, který si stvořil. Děkuji za jeho barvy, vůně, za jeho tvary a rozmary. Prosím otevři mi oči, abych v tom všem mohl vidět tvoji péči o mne, ale především abych skrze to mohl vnímat tvoji rozmanitost a velikost. Prosím, abys ve mne probudil vášeň tě poznávat a touhu po osobním setkáváni s tebou. Nechci být skrytý v šedi, ale vzít vše, co mi chystáš každého dne. Abych moh říc jiným jak skvěle chutná náš Bůh a život s ním.