Jak bychom se chovali, kdyby k nám přišel na návštěvu někdo, koho si nejen nesmírně vážíme a máme před ním respekt, ale také bychom věděli, že nás může obdarovat vším, co v životě potřebujeme. Chovali  bychom se stejně jako před jeho návštěvou nebo  bychom své chování radikálně změnili? Asi většina z  nás by změnila své chování. Jinak bychom se vyjadřovali, dávali bychom si pozor na to, jak mluvíme, určitě bychom se  nenechali unést hněvem, byli bychom pozornější nejen k hostu, ale i jiným a také laskavější a… určitě bychom byli více vnímaví na to, co se doma děje.

My však takového hosta doma máme. Ano ti, kteří přijali do svého života Ducha svatého. Jen ho nevidíme. Duch svatý je však osoba. Osoba se vším všudy, tedy i s tím, že se dokáže radovat, ale také ji dokážeme zarmoutit. Na rozdíl od návštěvy je u nás stále. Neodjíží po  několika dnech nebo týdnech. Je součásti našeho domova, je součástí nás samotných. Tedy vidí, slyší, vnímá vše to co my, ale jde i za toto všechno. I do míst v našich životech, které jsou nám ukryté nebo jsme se je sami snažili skrýt před drrunými nebo i před námi samotnými. Prostě ví o všem. Protože ho však nevidíme, vetší část dne se možná chováme jako by s námi nebyl. Voláme k němu, modlíme se k  němu, jen když si myslíme, že je to potřeba. Někdy, když se cítíme sami. Často ho přehlížíme, snažíme se stáhnout zázraky z nebe a přitom Bůh v jeho osobě je stále u  nás a v nás. Představme si, že jsme návštěva u přátel, která sedi u nich doma, vedle nich na židli. Místo aby s námi mluvila přímo, nechává nám vzkazy na mobilu nebo píše maily. Nebo se chová tak, jako bychom tam nebyli a dokonce  mluví špatně o lidech, které milujeme. A dělá to i pŕesto, že ví o naší lásce k nim.  Tak nějak se chováme k Duchu svatému. Nenaštvalo by vás to, kdybyste byli na jeho místě?  Jak bychom se chovali, kdyby Duch svaty byl u nás ve viditelné podobě? Kdybychom ho neustále viděli. Přemýšlejme o tom.

(Pokračováni příště)

Modlitba: Duchu svatý, prosím, dej mi poznáni jak je to s tvou přítomností v mém životě. Prosím, odpust mi, že se často chovám, jako bys nebyl v mém životě, že tě dokáži zazdít, jako bys neexistoval. Že k tobě volám, jako bys byl někde daleko. Prosím, uveď mne do pravdy. Zkoumej mne, mé srdce a napravuj, abych se nechoval jinak, když si uvědomím tvou přítomnost, ale byl stále stejný. Abych skutečně a vědomě chodil s tebou.