Opět, jak se stává v poslední době více zvykem, sedím na benzině a píši. Z okna vedle stolu vidím zasněžený tatranský Kriváň a za ním další majestnátné štíty Tater. Ráno jsem  vyjel z Havířova a snídám teď pod Tatrami. Přejel jsem již v životě mnoho a mnohokrát různé hranice států. V Evropě to člověk ani nezjistí, že je již v jiném státě. Někdy je to vidět ihned. Rozdíl v kvalitě cest, architektury, chudoby apod. Není viditelný rozdíl jen mezi bohatou a chudou zemí, ale také například mezi Německem a Nizozemím. Rozdíl je cítit ve vzduchu, ale také ve vzpůsobu jízdy a především v hospodářských budovách, upravenosti polí … Mezi Českou republikou a Slovenskem  by cizinec rozdíl však nepoznal, tak jako mezi mnoha jinými zeměmi.

Někdy hranici mezi státy prostě  nepoznáme. Podobně je tomu i s hříchem. Pokud se často pohybujeme podél hranic s hříchem, často hranici překročíme, aniž si toho všimneme. Prostě hned za hranicí je to podobné jako před ní. Zvláště, když neznáme dobře místni jazyk. To nám státy splývají. Pokud neznáme Boži jazyk, neznáme jeho hlas, pokud se nenecháme vyučovat Písmem, pak těžko rozlyšíme hranici. Kdy jsem před ní a kdy jsme ji již překročili. Pokud koketujeme s minulostí, pokud jsme se vzdálili od Pána, pohybujeme se kolem hranic.

Pokud je nechceme překročit a to se nám v takových situacích lehce stává, potřebujeme se držet ve vnitrozemí. Jen z nitrozemí dokáži vidět jasně hranici, ale především  nemusím mít obavy, že když uskočím někdy stranou, že se octu mimo hranici.

Někdy se stává, že pokud dlouho pracujeme s lidmi, kteří stále žijí za hranicemi, že nejen začneme mluvit jejich jazykem, ale také se nám může ztratit hranice, přes kterou nemůžeme jít. Může se to stát i při dlouhodobé službě, kdy ve snaze se jim přiblížit. Spíše se pak přizpůsobíme jejich životnímu stylu i myšlení a to je kousek začít s nimi žít za hranicemi.

Dnes v Evropě nemáme hraniční kontroly ani nepotřebujeme pasy. Když jsem naposled letěl do Anglie, musel jsem však při kontrole na letišti v Anglii předložit nejen dokumenty, ale také letenku zpět a říct, proč jsem přiletěl. To mi jasně připomělo, proč jsem v Anglii.

I my máme takovou pasovou kontrolu u hranic. Ducha svatého. On se nás ptá, proč se potulujeme kolem hranic s hříchem, je to skutečně jen zájem přivést jiné ke Kristu? Nebo je v tom něco jiného, co si neuvědomujeme, past… Stačí se jen zaposlouchat, když nám poklepe  a rameno a pak si uvědomit jestli se skutečně potřebujeme přibližovat k hranicím.

Modlitba: Děkuji nebeský Otče, že máme ve tvém  Synu občanství tvého královstvi, svou zemi, kterou si nám zaslíbil. Duchu svatý děkuji ti, že mne chráníš od překročení hranic. Prosím, vlož mi do srdce bázeň, kdykoli se přiblížím k místům, kde mne nechceš mít. Otevři mi uši, abych slyšel tvá upozornění i sílu tě poslechnout. Vyznávám, že patřím do tvého království a ne do knížetstvi světa.