Mnohokrát jsem přemýšlel nad verši z Matouše 5:37 Ať je tedy vaše slovo ‚ano, ano‘ — ‚ne, ne‘; co je nad to, je ze Zlého. Protože předchozí verše hovoří o přísaze, měl jsem za to, že se jedná o naše sliby, které dáváme, a které nemůžeme splnit, nebo nevíme zda je budeme moc splnit. Dnes se dívám na tento verš také z jiného pohledu. Z pohledu víry. Pomáhám si jiným veršem: Římanům 14:23 … Všecko, co není z víry, je hřích. Ano, ano, znamená: ano, věřím tomu, že ano. Ne,ne, znamená: ne, nevěřím tomu. Co je mimo to je pochybnost. Nevíra. Nemohu věřít i nevěřit. Pokud něčemu věřím, nemusím si brát za svědka nebe, Boha … Prostě věřím. Nebo nevěřím.
Jinými slovy jde o soulad mezi tím, co říkám a čemu věřím. Pokud je to jiné, stávám se pokrytcem, alibistou. O těchto lidech Ježíš říká:Takto však, že jsi vlažný, a nejsi studený ani horký, vyvrhnu tě ze svých úst. Zjevení :16
Pokud má slova jsou v souladu s vírou ve mne samotném, pak se stanou skutečností a mohu i hory přenášet slovem. (Matouš 17:20 On jim řekl: „Pro vaši malověrnost! Amen, pravím vám, budete-li mít víru jako zrno hořčice, řeknete této hoře: ‚Přejdi odtud tam‘, a přejde; a nic vám nebude nemožné.) Mnohdy něco vyhlašujeme slovy, ale v sobě máme pochybnosti. Naše ano není ano. Naše ano je spíše možná, snad, asi ne, co kdyby, já?, co když…. Proto se neděje mnoho zázraků. Uvnitř si pak říkáme: musíš věřít, musíš věřit, ale víme, že pochybujeme. Pak jsou věci, které se rozhodl dělat Bůh a ty se stanou i přes naše pochybnosti. Bůh je totiž v souladu se svým slovem. Když řekne ano – stane se ano, protože on je ano, pokud řekne ne – stane se ne, protože on je ne…, pokud řekne budiž světlo, je světlo, protože On je světlem… Pokud řekne život, je život protože on je život, když řekne uzdravení, je uzdravení, protože on je naše uzdravení… To nás pak mate a říkáme si: „Někdy modlitba funguje a jindy ne. Proč?“
Nemusíme se bát přiznat Bohu, že něčemu nevěříme nebo o něčem pochybujeme. Můžeme požádat, aby dopomohl naší nevíře, aby nás zbavil našich pchybností, ale především nemluvme a nejdnejme tak, jako bychom věřili, když uvnitř nás jsou pochybnosti. Buďme opravdoví a upřimní. K upřimným se Bůh staví upřímně a odpovídá na jejich prosby.
Modlitba: Bože, odpust mi, že často hovořím ano, ale uvnitř mě je pochybnost, nevíra. Odpust mi hřích, že dělám věci z nevíry, jen proto, že se to žádá, očekává ode mne nebo že musím. Vylévám před tebou mé srdce, mé pochybnosti. Prosím jednej s mou nevírou, jednej s pochybnostmi. Nenech mne v tom. Toužím jít za tebou, naplňovat tvou vůli. Podepři mne svou rukou, chci přijmout víru od tebe. Skládám ti k nohám veškerou pochybnost a beru si důvěru a naději v tebe. Prosím zapečěť to svým Duchem svatým ve mně.