Navštívil jsem blok Henrika  Andersena. Měl tam zajímavou otázku. Zněla nějak takto: „Do jaké míry můžeme říct, že sloužíme lidem ve jménu Ježíše, když zřídka kdy nebo téměř nikdy neslyší od nás jméno Ježíš?“.

Protože neumím anglicky, nemohl jsem na to reagovat. Pokud bych na to reagoval, napsal bych toto.

Pavel píše Korinťanům slova: „Proto tedy jako Kristovi velvyslanci prosíme na místě Kristově, jako by skrze nás žádal Bůh: Smiřte se s Bohem.“ 2 Korintským 5:20 B21  Pavel sám sebe a své spoluslužebníky  nazývá velvyslanci Kristovými. I my jimi jsme, pokud jsme uvěřili v jeho Jméno, přijali ho jako osobního Spasitele… nyní jsme jako Pavel a další také jeho velvyslanci a sloužímem lidem v jeho jménu. Ve jménu Ježíš. Ale jen tehdy pokud to o nás lidé ví. Nemohu sloužit v něčím jménu, pokud neohlásím, kdo za mnou stojí. Jaké je to jméno, v jehož zastoupení sloužím. Pokud to neudělám, sloužím ve vlastním jménu. Svět a lidé v něm to tak berou.
Jsme zástupci Ježíše na zemi. Jsme zástupci jeho království. Pokud to dělám ve svém jménu, pak také ve své síle, rozumu a moci. Jen když veřejně zastupuji Ježíše, mohu využívat veškeré síly a zdrojů Božího království,  které tím, že sloužím ve jménu Ježíš talé reprezentuji. Pokud se přiznávám k  němu, On se přizná ke mně. V tom je jedno z několika “ tajemství“, jak sloužit v moci Ducha svatého.

Modlitba:  Hospodine, prosím, aby mi bylo dáno tvé slovo, abych mohl otevřít ústa a směle oznamovat tajemství evangelia,  jehož vyslancem jsem , abych je hlásal tak směle, jak mám. Nebeský Otče dej ať mluvím tvé slovo se vší smělostí. Vztahuj svou ruku k uzdravování a dej, ať se ve jménu tvého svatého služebníka Ježíše dějí divy a zázraky!“ (podle Efezským 4 a Skutky 4)