Pokud chceme bojovat o duše jiných, pak především musíme získat pro království tu svoji. Nebo ji během bojů za jiné neztratit. Co je člověku platné, kdyby získal celý svět, ale sám sebe ztratil nebo sám sobě uškodil? Lukáš 9:25 B21. O tom je náš kříž, poslušnost… Nemůžeme bojovat o duše, pokud sami nebudeme věřit ve vítězství a důvěřovat Bohu. Je to jeho boj, já jsem jen voják, který bojuje za vítěznou stranu. Pokud budeme žít vědomě v hříchu a nic s tím nedělat, je to otáčení k nepříteli s odkrytými zády. O tom však jindy. To důležité je, že nemůžeme bojovat za druhé pokud bychom sami přišli o svou záchranu o své spasení. Skutečně k čemu nám to bude  když bychom ztratili věčnost s Bohem. V pekle nám nepomůže radost z toho, že jiní tam nejsou. Tam žádná radost nebude. Touha především zachránit svou duši je tím jediným sobectvím, které Bůh toleruje. Musíme si však uvědomit, že zachránit svou duši a ztratit život pro Krista je jedno a to samé. Potřebujem toužit po svém spasení, po celý život a mít to stále na zřeteli, když procházíme boji za duše jiných. Mimochodem, jak by lidé mohli věřit evangeliu, které kážeme, kdyby viděli, že sami o spasení „zas tak moc nestojíme“. I takové služebníky jsem slyšel a setkal se s nimi.

Modlitba: Ježíši, děkuji ti, že jsi mne zachránil. Děkuji, že si mne smrtí na kříži vykoupil pro tvé království. Děkuji, že si tam prolil svou krev, aby mi mohly být odpuštěny hříchy. Děkuji Otče, že jsem u tebe našel milost a přivedl si mne k Ježíši. Prosím, abys do mne skrze Ducha svatého vložil neustálou touhu po spasení mne samotného,  ale i lidí tohoto světa.