Když se řekne kříž, pak většině křesťanů vyvstane na mysli Ježíš. Je však v Písmu popisovaný ještě jeden kříž. Ten náš. Tedy nejen Ježíš, ale také já. Kristus nás vybízí k tomu, abychom si vzali svůj kříž.   Ježíš řekl svým učedníkům: “Chce-li kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mne. Matouš 16:24 CSP “

Před několika dny jsem si opět pročítal slib důstojníka Armády spásy. Jedna z věcí, kterou obsahuje, je ochota trpět pro Ježíše. Je to něco, co dnešní moderní církev často postrádá. Být ochotný se vzdát svého života, pověsit ho na ten svůj kříž a následovat poslušně Ježíše.  Vzít kříž znamená zapřít sám sebe. Více slyším o hmotném zajištění, o zdraví…,  pokud nemáš práci s dobrým platem, nejsi požehnaný, pokud nejsi úplně zdravý, nejsi požehnaný, pokud nemáš… necítíš se být požehnaný.  Nějak jsme si požehnání zaměnili za úspěch, dobré bidlo, pohodlí. Kříž máme ale proto, abychom na něj mohli přibít všechny naše pochybnosti a strach, pro které nejsme schopni Pánu svobodně sloužit. Zvláště když to vyžaduje opustit naši práci, opustit náš domov, naše město. Přibít tam strach o rodinu, o zajištění. Strach z toho, co si o mě budou lidé myslet, jak budu vypadat před světem. Kříž si neseme proto, abychom na něj mohli přibít všechny pochybnosti o sobě, o svých schopnostech, své nedostatky. Kříž si neseme, abychom na něj mohli přibít svoji pohodlnost. Jak často zůstáváme v neděli doma, místo abychom šli do společenství a to jen proto, že se mi dnes nechce. Jen proto, že mrzne, že bych musel jet MHD, protože mi dnes nejede auto. Protože bych se  musel potkat s tím a s tím, a káže dnes ten a ten… Jak pak můžeme unést těžší věci, když nám vadí i tohle. To přece není utrpení, to je jen lenost a výmluva. I to potřebujeme přibít na kříž. Další velkou skupinou, která potřebuje být na náš kříž přibita je balík našich tužeb, představ, požadavků a kontrola nad tím, co Bůh chce dělat.

Vnímám, že bychom chtěli být jako Pavel nebo Petr. Vidět zázraky, mít stejnou moc, dělat věci pro Pána tak jako oni. Když se však začteme do jejich služby, uvidíme mnoho utrpení. Jejich požehnáním bylo utrpení. Kamenování, nepříjemné cestování plné rizika, bití a bičování, odříkání, věznění, často o hladu…. Jak na tom byla Petrova rodina? Co prožívala jeho žena? A rodiny a ženy dalších apoštolů? Nevidím zde nic z požehnání, o kterém tak rádi v dnešní době mluvíme. Vidím zde však chození v Boží moci, tisíce a tisíce zachráněných pro Boží království. Duše vyrvané ze zajetí Satana. Chceme to, co měli oni, ale bez toho, co oni obětovali. Jedno však bez toho druhého nejde. Musí jít na kříž naše sobectví, ješitnost, závist. Prostě mé já.  Mé výmluvy, můj alibismus. Potřebuji přibýt mé, proč nemohu sloužit na plný úvazek a sloužit obecně, proč nemohu opustit starý způsob života, proč nemohu přispívat do církve, proč se nemohu modlit, proč se nemohu vzdát pro službu alkoholu, svých představ o službě, proč nemohu…    Ježíš ví, proč máme vzít svůj kříž a následovat ho. Při následování budeme vždy muset přibíjet své staré já, svůj charakter na kříž, aby ho mohl následovat nový člověk, který se bude více a více připodobňovat jeho charakteru.

Musím také přiznat, že to nejde udělat z naší síly a naší mocí. Proto nám Ježíš posílá na pomoc Ducha svatého, aby nás nejen vedl, utěšoval, byl naším rádcem, ale také usvědčoval a dával nám sílu věšet to staré já na kříž. Aby byl on tou mocí, která nás proměňuje do podoby Kristovy. Bez našeho kříže to však nepůjde.

Modlitba: Ježíši odpusť mi, že jsem nebyl schopný opustit pro tebe vše. A když mne voláš do služby, že pro mě více znamená sklenička šampusu na narozeninách a pivo na stole a to, co si o mně myslí lidé než to, co po mně chceš ty. Promiň mi, že stále nedůvěřuji, že se postaráš o mě a moji rodinu, když se ti vydám do služby. Odpusť mi, že stále tě chci kontrolovat a diktovat ti, jak má vypadat můj život. Prosím, odpusť mi moji pohodlnost, lenivost, pro kterou nejsem schopen vzít svůj kříž a následovat tě. Vyznávám to jako hřích. Nemám nic na svou omluvu. Prosím odpusť.  Duchu svatý, prosím, posilni mě, dej mi touhu, chtění i sílu činit, uchopit svůj kříž a následovat Ježíše k jeho slávě. Dnes a napořád.