Zjevení Janovo 7:9-10  Potom jsem uviděl, a hle, veliký zástup, který nikdo nemohl spočítat, ze všech národů, kmenů, jazyků a z každého lidu, jak stojí před trůnem a před Beránkem, oblečeni v bílá roucha, palmové ratolesti v rukou, a volají velikým hlasem: „Záchrana náleží našemu Bohu, tomu, který sedí na trůnu, a Beránkovi.“

Člověk nemusí jezdit do zahraničí, aby viděl různé kmeny, národy a různý lid. Jen kolik jazyků-nářečí, kmenů-zvyklostí a odlišností, je v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Přesto obrovský zástup před Bohem dokáže volat jednotně, jedné mysli a srdce Bohu. V jednotě ho oslavovat.
Když se však podívám na Boží lid, pak vidím, že ještě dnes na zemi tomu tak všude a u všech není. Nemyslím teď na nesnášenlivost mezi některými jednotlivci, ale celými národy nebo kmeny, etniky.
Bůh zde Janovi ukazuje na jeden lid, který je složený z mnoha národů. Na Boží lid. Co ze všech těch lidí různých ras udělalo jeden lid? Víra v Ježíše? Myslím, že samo to, že někdo věří, že Ježíš je, že je Bůh, ještě nemusí změnit člověka natolik, aby se stal příslušníkem jiného lidu – Božího lidu. Můžeme vidět mnoho příkladů například v Mexiku. Kde víra v Ježíše je smíchaná s okultismem, čarodějnictvím a indiánskými pověrami a způsobem života, jehož podstata je v uctívání amuletů, zvířat,.. Podobně v Africe nebo v Indii a v mnoha dalších zemích, které jsou tímto vyhlášené. I v Evropě toto existuje v jiné formě. I zde se odvoláváme na evropskou kulturu, která dnes již začíná nést jasné znaky vzpoury vůči Bohu. Zde neuctíváme zvířata a neklaníme se bůžkům, ale lidem a penězům, úspěchu, unii… A přesto mnozí z evropanů hovoří o tom, že věří v Boha, že věří v Krista. Nejsou však součástí Božího lidu, protože dali přednost tomu, že jsou evropané a tomu, co je evropany dělá. Cokoli dávám před Krista, to mne od něho oddaluje. Mnoha případech se musím rozhodnout, že přestanu být přískušníkem nějakého národa a být příslušníkem Božího lidu. Jsme vyslanci Krista, ne národa, etnika apod. Pokud se obrátil někdo z kmene, jehož identita stojí na snědení srdce nepřítele, pak po obrácení se musí své identity vzdát. Nemůže jíst srdce svých nepřátel a  být současně Kristovcem. Nemůže to ani u druhých omlouvat. Asi jsem to zveličil, ale moje příslušnost k nějakému národu nebo etniku mne neopravňuje k tomu, abych mohl žit jinak, než jak mi říká Kristus. „V našem národě chyby neodpouštíme, v našem etniku jsme zvyklí na to a na to… tak to po nás nechtějte.“ Pokud to však je v rozporu s kulturou Ježíše Krista, pak se své národní kultury musím, vzdát. Jedině tak mohu být součásti jednoho lidu – Božího a přitom být indiánem, evropanem, černochem nebo Čechem či Romem. Jen tehdy, když Krista a kulturu Božího království postavím před svou  národnost. Věřím, že pak zachovám správný postoj nejen ke svému národu, ale také k ostatním národům i etnikům. Pokud budu na prvním místě více Čecham, Slovákem, Romem než Kristovcem, budu mít vždy problém s ostatními národy a etniky. Obráceně budu schopen být součástí lidu, který je složený z mnoha národů a ras, lidu, který v jednotě chválí Krista.