Občas se dostávám do diskuzí s křesťany na téma tlačit nebo netlačit. Myšleno na lidi. V současné době je ve světě trend že máme svobodu a nikdo mi nemá říkat, co mám dělat a co ne. Nikdo mi nemá právo zakázat říkat své myšlenky. Nikdo nemá právo mne napomínat, protože jsem „svéprávný“ a zodpovídám sám za svůj život. Pokud mne někdo napomíná a  ještě navíc říká, co mám dělat a co ne, pokud mne omezuje v tom, co mohu říct a co už ne, pak se cítím manipulovaný, nesvobodný. Zraněný, ukřivděný…  Prostě frčí takzvaná svoboda. Jen škoda, že prosákla také do křesťanství.
Bůh dává svobodu výběru. Ano to je pravda. Musíme si vybrat mezi životem a smrtí, mezi životem na věky s Bohem nebo na věky bez Boha. Není třetí cesty. Nevybrat si, znamená smrt, věčnost bez Boha, věčnost v pekle. Pokud však se rozhodnu následovat Boha, tedy následovat Krista, pak také nemám na výběr. Prostě musím se vzdát sám sebe. Tady neexistuje ta naše lidská svoboda, po které voláme.
Jít za Kristem, znamená umřít sobě. Totální ztráta svobody v lidském pojetí. Tady vlastně již tedy není ani na co tlačit. Nikdo mne nemůže tlačit, protože jsem se vzdal sám sebe. Najednou jsme  v jiném pojetí svobody. Svobody podle Boha.

Bůh nechce abychom někoho překabátili tím, že ho donutíme říct modlitbu spasení, dotlačili ho k vyznání, i když to nemá v srdci apod. Chce, abychom se sami rozhodli. Ale pokud neslyší, neví, že se mají rozhodnout. Pokud neslyší celou pravdu, pak neví, že rozhodují mezi životem a smrtí. Často čekáme, že náš svatý život je natolik osloví, že uvěří. Pokud však neuslyší, neuvěří. Neuslyší, pokud budeme mlčet. Nebudou rozumět, pokud jim neřekneme celou pravdu. Pokud se nerozhodnou, pak nebudou zachráněni. I jejich vlastní rozhodnutí je důsledkem naší neodbytnosti a vytrvalosti. Někdo by řekl poslušnosti Pánu.

Svoboda, po které volá stále více, tento svět nakonec vede do otroctví. Můžeme to vidět všude kolem sebe, pokud se budeme dobře dívat. Pokud tato svoboda začne prosakovat naším křesťanstvím, pak ho začne odvádět od svobody Boží, která skutečně člověka osvobozuje a dává život.
Po jaké svobodě toužíme? A o jaké svobodě vlastně mluvíme a jaké se dožadujeme od lidí?

Modlitba: Ježíši odpust mi, že stále se dožaduji na někom nějaké svobody. Práva na své svobodného rozhodnutí. Odpust mi, že se mne dotýká, když mne někdo napomíná, nebo tlačí k lepším věcem. Odpust mi, že víc toužím po lidské svobodě a netoužím po svobodě v tobě. Prosím, dej mi poznat svobodu v tobě. Prosím, dej ať zažiji svobodu tvého otroctví. Být tvým otrokem je nad všechnu svobodu lidskou. Prosím, ať se mohu vždy sklonit a poddat se, když ucítím tlak tvé ruky nade mnou.
„Tvůj prut a tvá hůl mne konejší“
Děkuji.