Kdo tedy umí činit dobré, ale nečiní, má hřích. (Jakub 4:17)

V úvodu k jednomu z dedektivních seriálů se hovoří o tom, že dedektivové nemohou vyhrát nad zločinností, ale pokud by přestali s ní bojovat, pak bychom všichni prohráli.

Někdy máme mylnou představu o tom, že je dobro na jedné straně a na druhé straně zlo. A někdo si ještě myslí, že někde uprostřed je neutrální místo, kde se může alibsticky schovat. Ani dobrý ani zlý. To je velká lež od zlého. Tak jako rozdělení  na polovinu dobra a polovinu zla. Někdo to vlastně považuje rozdělení na přesné poloviny za dokonalost. I to je od zlého.
Písmo nám jasně říká, že svět je zlý a zkažený. Není nikoho, kdo by byl dobrý. Lidé si zamilovali více tmu než světlo. Svět je zkažený hříchem. Neexistuje jen polovina zla a někde je druhá polovina dobra.
Nikdo se nemusí učit zlu. Zlo se okamžitě zjevuje tam, kde se přestane činit dobro.
Všichni rodiče ví, že děti se nemusí učit zlu. Prostě najednou z nich zlo vychází. A my si říkáme, kde se to jen bere. To znamená, že je v nich a jde s nimi i námi dál životem. To, v čem jako lidé máme problém a musíme se to učit, je dělat dobro.
V Ježíši přišlo na svět světlo – dobrota Boží.  Boží děti jsou lampami, které světlo roznáší po zemi. Jsme Božími dětmi, které kamkoli vstoupí rozeženou tmu světlem Kristovým, které je v nich a z nich vyzařuje. Není to světlo fyzické, ale duchovní. Ve fyzickém světě se projevuje děláním dobrých věcí. Přemáháním zla dobrem a láskou.
Jak často se i my, Boží děti, raději vyhneme situacím, které jsou pro nás nepříjemné, situacím, ve kterých bychom mohli a uměli pomoc lidem, ale protože by nás to něco stálo, protože by to mohlo být nepříjemné, protože bychom se zesměšnili, protože bychom museli jít do střetů s jinými, protože zvítězila lhostejnost a pohodlnost, protože se nám prostě nechce, dobro neuděláme, neprosadíme. Musíme si uvědomit, že když něděláme dobro, když ho umíme dělat, okamžitě se prosadí a vítězí zlo. A my, Boží děti naplněni Duchem svatým, dobro dělat umíme a jsem k tomu vybaveni. A o co více ti, kterým byla svěřena nějaká autorita ať již světská či duchovní.
Tím jsem odpověděl i na případnou otázku, kdo je ten, kdo umí konat dobro. Odpověď zní  JÁ I TY!

Modlitba: Ježíši vyznávám ti, že mám problém vždy pomoc a dělat dobré věci, když mohu. Mnohdy nevím, co je přednější. Zda čas doma nebo čas při dělání dobra jinde. Prosím, dej mi poznání pravdy i v této věci. Nechci zmeškat dobré skutky, které jsi pro mne připravil, abych je dělal. Prosím, abys mi odpustil mou pohodlnost a i někdy nechuť vstát a činit dobro. Vyznávám to, jako svůj hřích. Prosím dej mi sílu to vždy přemoci a prosím také o to, abych nemusel vyhledávat alibstické výmluvy. Usvědčuj mne vždy, když tak začnu uvažovat a nedej mi pokoj, dokut takové myšlení neopustím. Děkuji.