Jim také po svém utrpení mnoha důkazy prokázal, že žije, po čtyřicet dní se jim dával spatřit a říkal jim o Božím království.
Skutky 1:3.

Úžasné svědectví. Sám Kristus svědčí o sobě tím, že se po čtyřicet dní ukazuje a hovoří s učedníky o Božím království. Přitom o tomto období toho moc není napsané. Často mluvíme o jeho ukřižování, vzkříšení, pak o vylití Ducha svatého o Letnicích, ale o tomto krátkém meziobdobí moc nemluvíme. Přesto je pro nás tak důležité a je velkým vzorem pro život Božích dětí.

Učedníci, nejen apoštolové, naposledy viděli a slyšeli o Ježíši, když byl ukřižovaný. Byli plní naděje v Krále Izraele, byli plni naděje v Mesiáše, ale on byl nyní mrtev a s tím i veškerá naděje.   Víra se vytratila. Každý odchází. Odchází i ze služby, kterou měli s Ježíšem. Vrací se k rybaření, k obchodu,… Je konec. Zůstala jen vzpomínka, možná hořkost, ztratila se víra a zůstala bolest ze ztráty Ježíše a možná ještě větší bolest ze ztráty představ o jejich budoucnosti, kterou učedníci měli. Každý sice trochu jinou a byla v tom naděje a očekávání. Vše na kříži umřelo.
K lidem, kteří ztratili víru a naději nemohl vstoupit Duch svatý. Oni by ho ani neočekávali, protože nechápali, co se stalo, co se děje a co se má stát. Z toho důvodu přichází vzkříšený Ježíš a dokazuje učedníkům čtyřict dní, že je živý. Že byl mrtvý, ale teď je živý. Dokazuje, že je skutečně Králem, Pánem a Bohem. Ukazuje na Boží království, vysvětluje proč se to muselo všechno tak stát. Při odchodu zaslibuje poslat za sebe náhradu Ducha svatého, který s nimi bude neustále.

Toto je nejmocněší svědectví z Písma. Svědectví, které navrátilo učedníkům víru a naději, které jim dalo sílu jít a očekávat na Ducha svatého, které je sjednotilo. Svědectví a demonstrace Boží moci, která křísí i mrtvé. Svědectví o pravdivosti všeho, co jim  Ježíš říkal, co jim po celá staletí zaslibovalo Písmo. Svědectví přinášející porozumění a světlo do tmy a pochybností. Svědectví o tom, že Ježíš je stále živý. Ne někde jen na nebesích, ve vyprávění, v Písmu, ale ukazuje se tady na zemi. Vzkříšený! Živý!

I my máme být toho všeho svědky. Vždyť pro toto Kristovo svědectví učedníkům jsme byli zachráněni i my, protože bez tohoto svědectví by cirkev o Letnicích nevznikla. Učedníci by nebyli v jednotě na místě, kde na ně byl vylit Duch svatý. Nevěřili by.
Ve zjevení je naspané, že jsme zvítězili pro krev Beránka a slovo svého svědectví. Sám Ježíš nám dává úkol být jeho svědky: „…ale přijmete moc Ducha Svatého, který na vás přijde, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až po nejzazší konec země.“ Svědectví o tom, že je živý i dnes, že je živý v našem životě, že platí jeho zaslíbení, že každý kdo v něho věří, i kdyby zemřel, bude žít.  Že i dnes pozvedá zkroušené, potěšuje smutné, uzdravuje nemocné, dává východisko v beznaději, vysvobozuje svázené závislostmi a trhá pouta otroctví z moci démonů a prokletí, křísí mrtvé. Tato svědectví dodávají všem kolem víru, sílu, naději a stávají se mocí ve jménu Ježíš k uzdravení, vysvobození, k činění mocných činů. A svědectví o nich pak obět dává ….  A tak roste víra, roste cirkev, roste moc Božího království na zemi.
… a budete mi svědky…
Nevytratilo se svědectví z církve? Z našeho života? Z evangelizací?

Modlitba: Ježíši, můj Pane a Králi, i já potřebuji tvoje svědectví v mém životě. Potřebuji obnovit vášeň z poznání, že jsi živý Bůh. Že jsi každého dne se mnou, tak jak jsi zaslíbil. Uzdrav můj život, mé tělo, pozvedni mou víru, potěš mne a dej mi sílu radikálně poslouchat tvé slovo. Mrtví tě neoslavují, ale jen živí v tvém Jménu. Dotýkej se mého života svou mocí a slávou a já budu vydávat tvé svědectví uprostřed shromáždění i na ulicích a všude oslavovat tvé jméno. Nechci již žít poloviční život. Chci být cele tvůj.