Kdybychom radikálně následovli Krista, nemuseli bychom vyhlížet zázraky. Žili bychom v nich. Náš problém je v tom, že to neděláme nebo děláme jen dočasně. Pak vyhlížíme nějaký zázrak, který by měl povzbudit naši víru nebo nás vytáhnout z problémů.         Možná bychom si tyto chvíle čekání na zázrak mohli vyplnit poslušností jemu samotnému.                                                     Kdybych mohl teď slyšet některé z nás, určitě bych zaslechl; „Hezky se to píše, ale hůř dělá“. A byla by to pravda. Přesto věřím, že je tu cesta jak toho dosáhnout. Ne, že toho dosáhnu já, ale Božím zásahem – zázrakem ve mně samotném, který je připravený pro určitou dobu do určité situce. Vše, čím nás Bůh provází, k ní směřuje. Tak Bůh s námi jedná krok za krokem. Nepíši nic, co bych neprožil sám. Když jsem jsem se zabýval tím, jak někoho dostat ze žaludku do srdce, bylo to na základě mých osobních zkušeností. Mých uleželých lidí v mém žaludku. Jen jsem to dopsal a uveřejnil, hned se někteří objevili na scéně. Za několik hodin po jejich vstupu na scénu, jsem si uvědomil, že v žaludku nejsou a cítím je spíše  na srdci. Přestože nemusím s nimi ve všem souhlasit, již mi nevyvolávají tlaky v žaludku. Změnil se můj pohled? Nevím. Nevím, jak to Bůh udělal, ale posunul to. Věřím, že nejen u nich, ale i pro další potenciální uchazeče pro můj žaludek. Nějak ho uzamknul pro lidi. Nechal jim prostor jen v srdci. To je zázrak, je to bez mé zásluhy. Nechal mne v tom trochu máchat až se to nedalo vydržet. Pak mne vedl k rozhodnutí, že to tak nejde dál. Dal mi ukázal, že je to je můj špatný postoj a mé srdce, které málo miluje. Pak touhu to změnit, skrze kterou mě vedl k pokání a modlitbě. Pak jsem se setkal s lidmi, které jsem nemohl dříve dostat ze svého žaludku a zjistil jsem, že oni tam již nejsou. Dokonce se tam nezačali vracet, i když řeči a postoje okolí vúči nim chtěly cestu do mého žaludku pro  ně znovu otevřít.

Myslím si, že Bůh s námi podobně jedná i s našimi dalšími slabostmi a nedostatky. On nás chce posilnit, kde jsme slabí a doplnit, kde jsme prázdní. Svou silou a svou plností. Podobně tomu bude i s našim následováni jeho samotného. Určitě chce, abychom ho radikálně následovali, tak jak on následoval Otce, když byl tady na zemi. Určitě nás k tomu vede a také dovede. Pokud se nám začíná hnusit to, jak neustále opouštíme tu cestu, po které nás vede, pak to již probíhá jeho proces proměny s námi…. A on to dokončí.

Modlitba: Děkuji Tatínku, že ve chvíli, kdy se mi hnusí to, co vychází z mého srdce, kdy sebe vidím jako slabého, plného neodstatků, kdy sebe vidím jako tvé špatné a neposlušné dítě, tak TY mne tak nevidíš. Děkuji ti, že i v takové chvíli jsem pro tebe milovaný syn, na jehož proměně pracuješ a jehož vedeš do svého království. Děkuji, že pro tebe nejsem nikdy natolik špatný a zlý, abys mne přestal milovat, abys mne odvrhnul od sebe. Děkuji za tvou lásku a toužím tě milovat stejně jako ty mě.