Míváme různé chutě a někdy velmi zvláštní. Měl jsem rád kůži z anglické slaniny. Míval jsem ji místo žvýkačky. Někdy byla měkká a dala se snadno rozkousat, jindy byla jako kůže na boty. Pak jsem ji musel rozkrájet na malé kousky. Ty mi však zůstaly ležet dlouho v žaludku, než je dokázal zpracovat. Pokud jsem ji snědl více, měl jsem těžké hodiny a hlavně těžký žaludek, který mi nedal spát, bylo mi nevolno. Prostě mi kůže „ležela v žaludku“. Někdy to trvalo hodně dlouho. Kolikrát jsem si řekl: „už to víckrát nesníš“, ale pak jsem si opět masíroval žaludek a pil hořké kapky.
Je důležité, abychom měli v žaludku jen to, co dokáže strávit. Občas se nám stane, že nám tam leží nějaký člověk. Hodně dlouho a tlačí a tlačí a my nespíme a nespíme a je nám nevolno. Horší je jen, když nám tam leží celé procesí lidí. Ne nadarmo se říká, že mi někdo leží v žaludku. Ono se to projevuje stejně jako s tou mou kůží. Po čase mne začne bolet žaludek, je mi nevolno a nemohu spát. Několikrát jsem to zažíval. Tak vím, o čem píšu. Co je zvláštní, že se nemusí vždy jednat o nějaké zranění. O to, že nám někdo ublížil, urazil, ale jen o něco, co se nám na tom člověku nelíbí. Jeho chování, jeho stolování, jeho projevy, jeho postoje, jeho způsob práce a práce samotná… Je toho hodně, proč nám někdo může ležet v žaludku. Pokud se chceme takového člověka ze svého žaludku zbavit, musíme ze svého žaludku přesunout do srdce. Přemýšlet a vidět ho srdcem. Srdcem, které je proměněné Bohem, které se právě mění skrze podobné vztahy.
Jeden člověk, když jsem mu něco vytýkal, mi řekl: „Tak mi odpust, že jsem se vůbec narodil“. Ano, někdy se tak díváme na lidi. To jaký máme k nim vztah, pak vypadá, že bychom byli rádi, kdyby se ani nenarodili. Neříkáme to, nepřemýšlíme tak, ale jak se k nim chováme, jak je vidíme, jak o nich a s nimi mluvíme, to může vzbuzovat. Svým způsobem, když to zveličím, nosíme v sobě jejich smrt. Vraždu. Pavel vkládá v Galtským 5 mezi závist a opilství vraždy. Vždy mne to zaskočilo, protože se přece tak nevraždí, jako opíjí a závidí. Přesto to tam je, protože obojí k vraždám vede, stejně jako jednání, které říká druhému, že by bylo lepší, kdyby se nenarodil. Vlastně ho v sobě zabíjíme. Je děsivé podobně jednat a přemýšlet, ale děláme to a velmi často. Dokonce to i lidem říkáme a někteří i svým dětem.
Je možné dostat lidi ze žaludku do srdce? Ano je. První věcí je však vidět, že je to především moje chyba a můj špatný postoj k lidem a především k Bohu, že se mi do žaludku dostávají. A stále opakovaně. Je to první krok. Uvědomit si, že je to mně a mém vztahu s Bohem a následně také o vztahu k lidem. Pak následují další kroky, ale o nich až zítra.

Modlitba: Nebeský Tatínku, vyznávám, že je to mou vinou, že mi lidé často leží pro něco v žaludku. Že je nedokážu uchovávat ve svém srdci, jako ty. Že nemám lásku i pro ně, že právě u těchto lidí selhávám a jednám tělesně. Že je některé z nich v sobě vraždím. Prosím, otevři mi oči a mé srdce, a zjev mi do něj velikost tvé lásky ke mně, abych tě dokázal milovat celým srdcem, aby mé srdce tě mohlo milovat tvou láskou, do které se vejdou všichni lidé. Vyznávám ti, že jsem slabý a nedostatečný, prosím doplň mou slabost. Očekávám na tvou milost. Děkuji.