Někdy v tom pěkně plaveme. Jako druhý postarší muž, který upoutal na bazénu mou pozornost. Nedal se totiž přehlédnout ani přeslechnout. Vždy, když začal plavat, byl jeho styl nepřeslechnutelný a to již od prvního tempa. Jeho hlasité pleskání rukama o vodu se rozléhalo po celém bazénu. Nejen, že se rozléhalo, ale v okruhu několika metrů kolem něho si člověk připadal jako na rozbouřeném moři při průtrži mračen. Protože chtěl plavat rychleji, nasunul si na ruce něco jako žabky a zvuk svého plavání a stříkání vody kolem sebe ještě umocnil. Přestože měl na sobě brýle pro plavce, téměř při každém přeplavání bazénu se mu podařilo přes někoho přeplavat. Prostě přes člověka přejel jako parník přes kanoji. Po dokončení bazénu si pak toho nešťastníka našel, aby ho poučil o pravidlech plavání v bazénu. Dobré bylo, že to nebyl vytrvalec a velmi často odpočíval. Při tom vždy někoho poučoval o tom, jak se má plavat kraul. Hlavně jedno mladé děvče, které plavalo mnohem lépe než on. Především tiše.  Jednu výhodu jeho styl měl. Když opět začal plavat, ihned jsem to slyšel a přestože jsem ho neviděl, mohl jsem se včas přesunout na jinou stranu bazénu, abych se pro tentokrát nestal tou kánoí já.

Mnoho povyku pro nic nebo pro málo. Zažil jsem taky takového plavce v bazénu, který nese název společenství věřících. Bylo ho všude slyšet. I když jste ho ještě nemohli vidět, určitě jste slyšeli jeho hlas, který v každé větě několikrát  zopakoval slovo Ježíš nebo Bůh. Protože nedokázal zastavit příval slov, které na všechny stříkal a zahrnoval je jimi jako spadlá lavina někde v Tatrách, ani si nevšiml, že lidé od něho odcházejí. I tak mluvil a mluvil. Stále mluvil. Pro množství slov se vždy dostal do situace, že začal mluvit nesmysly, zaplétal se do svých myšlenek natolik, že mu nikdo nerozuměl. Přesto se považoval za experta v evangelizaci. Často věděl, jak mělo to či ono kázání pokračovat, věděl jak … Musí se mu nechat, že byl vždy nejaktivnější při evangelizacích, ale vždy když začal oslovovat lidi kolem sebe, měl jsem obavy, aby je spíše řečmi nezabil než přivedl ke Kristu. Aby je nepřeválcoval jako parní válec, aby je nezahrnul jako lavina.
Tento bratr se stal pro mne blikajícím vykřičníkem, abych sám sebe kontroloval, zda se nechovám stejně. Zda nedělám mnoho povyku pro nic. Zda to u mnne není někdy jen o kecání, které lidi spíše odradí od hledání cesty k Bohu, nebo zda své bratry zbytečně a stále nepoučuji. Někdy je potřeba vidět jak jiní plavou, ale ne proto, abych je soudil, ale abych uviděl sám sebe, jak jsem na tom já sám.

Modlitba: Nebeský Tatínku, nauč mne pozorovat svět tak, abych nesoudil, ale poučil sám sebe z toho, co vidím. Prosím, dej ať mohu vidět tvýma očima a přemýšlet o tom, co vidím stejně jako ty. Děkuji.