Včera jsem po dlouhé době zavítal do plaveckého bazénu. Rozhodl jsem se plavat aspoň hodinu v kuse, abych tělu pomohl poradit si s cukrem. Při hodině plavání tam a zpět v pětadvaceti metrovém bazénu jsem potkával různé druhy plavců. Možná bych mohl říci různé charaktery plavců. Začal bych mužem o deset, možná i více let tarším než jsem já. Tedy určite měl přes sedmdesát. Měli jsme něco společné, nebyli jsme z nejrychlejších, ale za to jsme plavali v kuse  bez odpočívání. Musím přiznat, že měl určitě více  natrénováno než já. Neustále jsme se potkávali a mýjeli se. Plaval stále stejně a nikdy neuhnul ze své trasy. Bylo pro něj samozřejmostí, že mu musí všichni ustoupit stranou. Tedy odplavat stranou. A to i v případě, že on měl kam uhnout a plavec proti němu nebo vedle něho ne. Prostě tady teď plavu já. Téměr při každém přeplavaném bazénu se mu museli ostatní vyhýbat, ale také někdy přestat plavat, protože neměli kam uhnout. Pŕipomenul mi, že znám podobné typy lidí. Podobné typy služebníků. Jdou svou cestou, se svým přesvědčením a nikdy neuhnou ani na pravo ani na levo. Oni sami a jejich cíl je důležitější než všichni lidé kolem. Přestože vidí, že svým jednáním mnohé zraňují, ohrožují, že mnozí musí kvůli nim měnit stále své plány, zastavovat se, aby se nesrazili, jdou stále svým tempem za svým.  Mají problém změnit směr, protože jsou přesvědčeni, že oni jdou tím správným směrem, tou správnou cestou a musí jim jít všichni z cesty. Postavili svoji službu jen na sobě a není v ní místo pro lidi. Snaží se sloužit Pánu, ale tak, že je jim jedno, co se děje s lidmi kolem nich. Jsou jako buldozer, za kterým sice zůstane rovná cesta, ale vše kolem ní je zahrnuto hlínou, kamením a nemá možnost dál růst. I samotná cesta za nimi je bez života. To jim však nevadí, protože se dívají jen vpřed a je jim jedn,o co se děje kolem nich. Jednoduše je pro ně pravidlo, tradice, princip, dogma více než ohleduplnost, milosrdenství, soucit a láska. Je zvláštní, že svým chováním si ohleduplnost vůči sobě vlastně sami vyžadují.

Když plavu mám čas přemýšlet. Přemýšlet jestli se nechovám někdy a v něčem podobně. Jestli za mnou zůstáva život, nebo sice rovná cesta, ale bez života. Jestli dokáži být Řekovi Řekem, nebo chci, aby se nejdříve stal stejným jako já, abych ho mohl pak vzít na milost.

Modlitba: Bože děkuji, že si se mnou nejdnal podle spravedlnosti, ale podle své milosti a svého milosrdenství. Jak je pro mne nepochopitelná tvá spravedlnost a zároveň tvá láska, tvůj soud a tvé milosrdenství. Prosím, otevři oči mého srdce, abych to dokázal chápat, abych svým životem o tom  mohl svědčit. Abych pochopil jaká je hloubka, šířka i výška tvé lásky. Abych mohl vědět, co znamená milosrdenství chci a ne oběti a abych to mohl žít. Děkuji.