A je to. Máme prezidenta. Emoce skončily. Přesto něco po nich zůstane. Viditelné rozdělení. Je málo období v naší historii, kdy se dokážeme sjednotit. Tentokrát do dvou skupin, které stály proti sobě. Je to lepší než lhostejnost. Nebudu dnes psát nějaká prorocká slova, není to cílem dnešního zamyšlení a také především proto, že žádná zatím nemám. I když se mi ve spojení s volbami vrací slova ze Švejka „sedm kulí jako v Sarajevě“. Nevím však proč. Jednak nehraji karty jako Švejk, ale především nikdo nám nezabil Ferdinanda, válka z voleb taky nehrozí a směšné to nebylo. Přesto ta slova mám stále v hlavě. Možná to byl důležitý moment v naší polistopadové historii. Tak jako sedm kulí v Sarajevu přineslo válku, po které došlo k přerozdělení světa a totální změně v životech lidí i národů, tak volby mohly přinést poslední období, které dovrší svými situacemi a rozhodnutími něco starého, aby přišlo jiné období (nemyslím tím, že bude samozřejmě lepší) Tak uvidíme.
Kdykoli se někdo sjednotí pro něco, je to zároveň proti něčemu nebo někomu. Sjednocení těch, kteří chtěli změnu, se měnilo na sjednocení proti Zemanovi. Neděje se to jenom v politice, narazíme na to všude, kde chceme něco prosadit, kde se snažíme uplatnit nové myšlení, ale také kde se snažíme o zachování tradic, něčeho na čem nám záleží… Děje se to vždy tam, kde chceme někam jít, někam směřovat, posunout věci nebo změnit jejich směr a nebo naopak zůstat na místě, když ti kolem se dají do pohybu. Problém je v tom, že pro myšlenku, pro naše nadšení si neuvědomíme tuto skutečnost. Vždyť přece jdu a prosazuji tak skvělou věc, to musí všechny nadchnout, k tomu se musí všichni přidat. To je naše nadšení. A nejednou otevřeme oči a zjistíme, že jsme ve válce. V tvrdé válce. Ve válce s uražeností, strachem jiných, zatvrzelostí, nepochopením, závistí a dokonce někdy s nenávistí až na smrt. Ta válka se najednou přesune z rovin ideálů a myšlenek do války konkrétních osob, mezi lidi. Pak se nestačíme divit, co se to děje a dokonce jak dokážeme o lidech uvažovat a jak oni uvažují a mluví o nás. Tady je zlom. Tady ztrácíme ideály, měníme myšlenky na sobectví, tady to vzdáváme a stáváme se lhostejnými. Začneme si říkat; „Stojí mi to za to? Nestojí.“ To je začátek prohry. Vítězí pouze ten, který vydrží až do konce. Ten, který stále udrží směr, ideál, myšlenku a především víru, že to stojí za to a nepoddá se válce. Vítězí tím, že se rozhodne nesestoupit k tomu, aby šel proti lidem, aby válku přenesl proti člověku, ale zůstene u prosazení toho, čemu věří, k čemu byl poslaný. Takoví lidé dokáží měnit svět.
Kristus dovršil své vítězství na kříži. Když umřel. Ostatní bylo na Otci a Duchu svatém – Přebývá-li ve vás Duch Toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, pak Ten, který vzkřísil z mrtvých Krista, obživí i vaše smrtelná těla svým Duchem, který ve vás přebývá. Římanům 8:11 B21
Nenechal se odradit útoky, nepochopením, nenávistí, pomluvami, fyzickým týráním. Viděl jen cíl, který měl před sebou, úkol, který mu Otec svěřil. Nebránil se, neobhajoval, ale šel zjevit Boha Otce, nedopustit se hříchu, něčeho špatného a zemřít za svět na kříži. V tom všem slavně zvítězil.
Možná jsme manželi a manželkami a skrze toto naše postavení někdy zjistíme, že jsme se z ideálu dostali do války, možná tím procházíme v rodinách, v církvi mezi sourozenci, jako vedoucí skupinky, sboru nebo organizace ať v církevní nebo světské. Pamatujme, že pokud chceme zvítězit musíme vydržet do konce. Do konce v lásce k Bohu i lidem. Nesmíme to vzdát pro nátlak od okolností i lidí. Když se začneme ptát zda to stojí za to, naše odpověď ať zní ; „Ano, stojí mi to za to!“ Utíkejme k cíli, který nám připravil Pán, krok za krokem naplňujme úkol, který nám svěřil a slavně v něm choďme od vítězství k vítězství od slávy k slávě. Toto naše vítězství přichází vždy, kdy v našich válkách dokážeme ukřižovat naše já. Ostatní je na Duchu svatém.
Když jsem na začátku psal o sedmi kulích jako v Sarajevu ( výrok karbaníka ve Švejkovi, po atentátu na následníka trůnu, který byl zastřelen sedmi ranami z pistole), a tom, že mohou být předzvěstí něčeho nového, ale nevím zda to bude dobré, pak pokud jsme na Božím díle a jdeme za posláním od Boha nemusíme se bát nových období a nových věcí. Na rozdíl od světa, my směřujeme do Božího království a každé nové období nás k němu přibližuje.
Modlitba: Tatínku, nebeský Otče, vím, že vždy stojíš při mně. Že mne chráníš. Děkuji ti, za Ježíše, za to, že díky jeho oběti dnes mohu sloužit tobě a vítězit nad vlastním já. Vyznávám, že ne vždy se mi to daří, když procházím nejrůznějšími boji. Prosím zachovej moji víru až do konce. Dej mi anděly k mým rtům, abych jimi nebojoval proti lidem, ale jen proti mocnostem a jejich dílu. Prosím, Duchu svatý nauč mne jednat tak, abych mohl vždy vítězit a nepodléhat svému sobectví právě pod tlakem útlaků a válek. Posiluj mne v těchto chvílích na těle i duchu a dej mi sílu podřidit svou duši tobě. Děkuji.