Nechte však vytrvalost dozrát, abyste byli dokonalí a úplní a nic vám nescházelo.
Jakub 1:4 B21
Když jsem včera psal o svědectví a soužení, pak právě k tomu, abychom mohli vítězit stále, potřebujeme být vytrvalí.  Přemýšlel jsem sám o sobě a o svých problémech, které mne někdy válcují. Mnoho z nich by neexistovalo, kdybych byl vytrvalejší. Asi podobně je na tom mnoho z nás, každý v té své oblasti. Kdybych byl vytrvalejší při dodržování správné životosprávy, neměl bych problémy s cukrem v krvi. Kdybych byl vytrvalejší byl bych v mnoha ohledech dokonalejší. Každý z nás chce být dokonalejší. Aspoň tomu věřím. Kdo by nechtěl být? Problém je v tom, že prostě dříve nebo později naše vytrvalost skončí a nás to místo vpřed posune o mnoho kroků nazpět. Tak nás to stále vrací témeř na začátek. To podle toho jak dlouho jsme byli vytrvalí.                                     Vytrvat znamená dosáhnout cíle. Dojít do konce. Pro nás věřící to znamená dojít do podoby Krista, dojít do Božího království. Je to hodně dlouhá cesta. A pro většinu z nás trvá příliš dlouho. Proto potřebujeme trénovat vytrvalost. Bez ní ničeho nedosáhneme a skončíme před cílem.
Bůh nás zná a zná i naši nedokonalost. Nikdo z nás není dokonale vytrvalý ve všem. Bůh má recept na to, jak nás vytrénovat. Jakub mluví o tom, že ji musíme nechat dozrát. O verš dříve píše; Víte přece, že zkoušení vaší víry přináší vytrvalost. Jakub 1:3 B21 Jak se zkouší víra? Myslím, že čekáním. Čekáním na Boží zásah, čekáním na Boží slovo, čekáním na … Říká se tomu Boží čekárna.
Pokud si myslíš, že Bůh na tebe zapomněl, naopak jedná a trénuje tvoji i moji vytrvalost. Nejde jen o čekání. Pavel v listě Řìmanům píše: „A nejen to; chlubíme se i souženími, neboť víme, že soužení působí vytrvalost, vytrvalost spolehlivost a spolehlivost naději.“
Římanům 5:3‭-‬4 B21
Pokud nepodlehneme v době soužení a zkoušek reptání, ale naopak budeme, jak jsem včera psal vydávat své duši, duchu a mysli svědectví o Boží věrnosti a moci nás vytrhnout z pokušení, tlaků a bezvýchodných situacích, poroste naše vytrvalost a s ní i spolehlivost a  naděje. Naše víra bude zachovaná do samotného konce.

Pane, děkuji ti za to, že mne vychováváš. Děkuji za tvé zkoušky a tvá východiska z nich. Děkuji, že i v době soužení mne provázíš a vyučuješ a nedáváš mi zkoušku, kterou bych neunesl. Děkuji, že mne tím učíš větší vytrvalosti a trénuješ mou víru. Odpustmi, že jsem mnohdy právě na toto reptal. Odpust mi, že jsem v tom neviděl tvou lásku vůči mně. Dej mi vždy uvidět tvou dobrotu, tvůj záměr a lásku, které máš a dáváš mému životu.