Neboť Bůh je ten, který ve vás působí i chtění i činění podle své dobré vůle. Filipským 2:13 CSP Může se nám stát a asi se občas stává, že nevíme kudy kam. Podle tohoto verše je vlastně na Bohu jestli se nám bude chtít a budeme dělat Boží věci. Aspoň to tak můžeme chápat. Na druhou stranu po nás Nová smlouva vyžaduje plnění mnohých příkazů. Tak se čas od času dostáváme do situace, kdy nevíme jak dál. Mezi tím chvilku všechno necháváme na Bohu a jindy se zase dostaneme do tvrdého plnění příkazů Písma. Také se nám může zdát, že pokud se nám nechce, je to vlastně Boží rozhodnutí. Vždyť on působí i chtění. Tak vlastně jsme z toho venku. Máme omluvu. Je to ale doopravdy tak, jak to na první pohled vypadá? Než budeš číst dál, zkus se nad tím sám zamyslet, otevřít srdce Duchu svatému a vnímat, co ti chce on sám k tomu říct. Možná to bude jen pocit, který ti přinese pokoj a jistotu, nebo naopak budeš muset sobě i mu pokládat další otázky.
Bůh působi podle své dobré vůle. Již na začátku evangelia můžeme číst, že Bůh narozením Krista lidem zvěstuje, že s nimi od této chvíle chce mít dobrou vůli. Ne soud, ale milost. Jaká je ta jeho dobrá vůle, jaká je jeho touha: „Pán neotálí s naplněním svého zaslíbení, jak si někteří myslí, nýbrž je k vám shovívavý, nechtěje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.“
2 Petr 3:9 CSP On chce. Tedy chce činit v našich životech. Chce dát chtění i činění. Přesto si občas tak nepřipadáme. Nakonec však vždy dojdeme k tomu, že bez něho nic nedokážeme, že pokud On nedá, tak já nemám šanci. K tomuto poznání však musím dojít. Většinou tím, že se snažím sám ze všech sil, ale nakonec moje úsilí vyjde bez jeho zásahu na zmar. Nebo musím zjistit, že to v čem vynikám nad ostatní, je vlastně pro obdarování a talent, který mám také od něho a nic není moji zásluhou. Bůh dobře ví, jak nás pŕivést k tomuto poznání. Respektive k poznávání, protože je mnoho oblastí, o kterých si stále myslíme, že je můžeme změnit nebo rozšířit svým chtěním. Musíme však dojít k tomu, že i toto je od něho samotného, aby se nikdo z nás nemohl chlubit sám sebou, ale veškerá sláva začala patřit jemu. K takovému poznání, které nás cele oddává pod Krista, vede dlouhá cesta lemovaná našimi mrtvými já a my. Bez této cesty bychom nezjistli, jak jsme na Bohu závislí. I celá ta cesta je jeho dobrou vůlí pro nás, jeho chtěním, a činěním, které nás má dovést díky jeho lásce k němu domů.
Modlitba: Děkuji Tatínku, že působíš chtění i činění. Prosím o to, abych mohl toužit po tvých věcech, abych mohl toužit po tvém myšlení a chtěl vždy činit tvé věci. Abych nepřestával po tom všem k tobě volat.
Prosím o tvé vedení a také prosím, abych pro pýchu nemusel procházet „vyučujícími“ pády a tak marnit svůj život a možná i životy jiných. Prosím ochraň mne od těchto věcí. Věřím, že pokud ty mi dáš sílu obstát, obstojím, pokud ty mi dáš víru od tebe, budu věrný a vytrvám. Sám od sebe nemohu dělat nic dobrého, ale s tebou se nemusím ničeho bát.