Zastavuji se téměř každý den v osadě. Romské osadě. Je to dva dny zpátky, co mne upoutal obraz, který tam sice mohu vidět témĕř vždy, když prší nebo padá sníh, který hned roztává. Ale tentokrát se mne to, co jsem viděl dotklo nějak jinak. Byl jsem v teplé bundě, protože bylo kolem šesti, sedmi stupňů. Přede mnou se najednou objevilo tak tříleté děvčátko. Mělo na sobě jen bílou košilku. Bylo bosé a celé od bláta, kterého bylo kolem plno. Bláto mělo na bosých noháh až po kolena, bláto mělo na rukách, bláto mělo na tvářičce i na hlavě. Jen bílá košilka zářila na tom tmavém a zabláceném tělíčku. Zastavilo se a chvilku mne pozorovalo s hlavou zakloněnou dozadu, aby přehlédlo mých stodevadesát centimetrů. Mělo velké a krásné oči. Pak se usmálo, snažilo se říct něco, co znělo jako dedek a odcházelo prostředkem osady. Díval jsem se za ním, jak mu malé nožky při každém kroku mizely v blátě. Otřásla mnou zima a zároveň lítost nad dětmi, které zde musí vyrůstat. Bylo mi smutno a zároveň se mne zmocňoval vztek, že nevím jak pomoci. Možná vím, ale vyžaduje to spolupráci mnoha lidí. Dokonce těch, kteří dnes jsou silně proti osadě a Rómům. Tak silně, že by byli schopni zopakovat situace, které se odehrávaly za války s Rómy a Židy, ale také samotných Rómů, kteří už ztratili naději na změnu a zvykli si žít tak, jak žijí. Jsou chvíle, kdy by člověk se vším praštil a utekl.
Možná to znáte z podobných situací. Pak přichází Pán a ujišťuje, že jste stále na tom správném místě. Že je to to, co po vás chce. Obnovuje naději, přináší upokojení a dává obraz, jak pokračovat nebo nás posílí v tom, co jsme dělali doposud. Najednou tlak a pochybnost odejdou. Zůstane jen milosrdný soucit s těmi, kterým sloužíte a naděje na změnu životů. A to i těch, kteří se vůči lužbě staví nepřátelsky. No a vy jdete dál.
Někdy si říkáme, že potřebujeme vidět zázraky, abychom mohli jít dále. Chtěli bychom být povzbuzovaní skrze proroctví. Ale není to samotné zázrak, že dál jdeme, že dál sloužíme? Není to Pánova přítomnost a jeho slovo do našeho ducha a srdce, co nás vede stále dál?
„Blaze těm, kteří neviděli, a uvěřili.“
Jan 20:29
Modlitba; Ježíši, děkuji ti za to, že jsi se mnou.. Že naplňuješ své zaslíbení, že budeš stále s námi až do konce. Děkuji ti za dar Ducha svatého. Děkuji, že mne držíš, když dál nemohu. Děkuji, že mne posiluješ, když upadám na víře. Děkuji ti, že oslavuješ své jméno, když já na to již nemám sílu. Děkuji, že nesoudíš moji neschopnost, ale jednáš sám a dáváš mi svou sílu, chtění i činění. Děkuji.