Efezským 2 „Proto pamatujte, že vy, kdysi pohané tělem, kteří jste byli nazýváni neobřízka těmi, kdo si říkali obřízka — ta byla lidskou rukou činěna na těle –, že jste byli v tom čase bez Krista, odcizeni společenství Izraele, bez účasti na smlouvách zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě. Ale nyní v Kristu Ježíši vy, kteří jste byli kdysi daleko, stali jste se blízkými v krvi Kristově. Neboť on je náš pokoj; on oboje učinil jedním a zbořil rozdělující hradbu, ve svém těle zrušil nepřátelství — Zákon s jeho příkazy a ustanoveními –, aby v sobě z těch dvou stvořil jednoho nového člověka, učinil pokoj a oba dva usmířil s Bohem v jednom těle skrze kříž, v němž zabil to nepřátelství. Přišel a zvěstoval pokoj vám, kteří jste byli daleko, a pokoj těm, kteří byli blízko, neboť skrze něho jedni i druzí máme přístup k Otci v jednom Duchu.“
Zvláštní setkání. Setkání pastýřů s mudrci. Nevím, jestli se spolu setkali nebo se míjeli v čase, ale to, co je spojilo navždy, bylo narozené dítě, kterému se přišli poklonit. Jedněm jeho narození zvěstovali andělé, jiným hvězdy. Setkání prostých i vzdělaných, setkání chudých i bohatých, setkání pohrdaných i vážených, setkání Židů i pohanů. Dítě, které přišlo na svět, aby spojilo nespojitelné. Zachránilo nezachranitelné. Omilostnilo odsouzené. Uzdravilo neuzdravitelné. Obživilo mrtvé. Naplnilo Zákon i přineslo svobodu. Spojilo blízké i vzdálené. Narodilo se, aby patřilo celému světu a celý svět a vše bylo stvořeno pro ně a skrze jeho jméno, skrze něj.
Zvláštní čas kdy se toto vše spojilo v narození Krista. Chtěl bych být u toho. Musela při tom být obrovská Boží přítomnost, Boží sláva a moc, Boží radost…
I tak jsem ale vděčný, že jsem se narodil až v této době. Možná si kladete otázku proč? Vždyť být u narození Krista, to by byl zážitek. Být jeden z pastýřů nebo mudrců. Možná ano, ale přesto si myslím, že jsme dnes na tom lépe. Co se stalo s pastýři? S mudrci? Josef a Marie s Ježíšem utekli do Egypta, pak se vrátili do Nazaretu. Trvalo více než třicet let, než o Ježíši mohl někdo uslyšet. Kdo z pastýřů po třiceti letech ještě žil? Kdo z mudrců se dožil začátku Ježíšovy služby?
My ano. Nebyli jsme u jeho příchodu na svět v těle, ale jsme neustále v jeho službě, která neskončila křížem, z mrtvých vstáním nebo odchodem na nebesa. Jsme stále s ním. A možná jsme my všichni, kteří jsme uvěřili, byli u jeho zrození. Jeho zrození v našich životech, v našem srdci, ze kterého ho nic nemůže vyrvat.
Narodil se v nás společně s novým člověkem, kterým jsme se díky jeho přítomnosti v našem životě stali. I my jsme zažili skutečné „Vánoce“ z Betléma. Bůh v nás zrodil nového člověka. Narodil se skryt uvnitř nás, naší jeskyně, našeho chléva. Byla přitom stejná Boží přítomnost, sláva a moc. Narodil se člověk, kterého chce Bůh dovést do podoby svého syna Ježíše. Člověk v jehož tváři se odráží a bude se odrážet Kristův obraz. Není to víc, než být pastýřem, či mudrcem?
Přeji nám všem, abychom si co nejvíce užívali těch našich „Vánoc“, které nám přináší pokoj, radost, jistotu naděje a především věčnost v Božím království. Přeji nám, abychom mohli naše „Vánoce“ prožívat každý den. Den za dnem.