(dokončení „testu“ Ricka Joynera – o náboženském duchu)
Lidé, kteří podléhají náboženskému duchu:
17. Zdůrazňují spíše to, co Bůh udělal v minulosti, než to, co dělá dnes.
(Bůh se nezměnil – je stejný včera, dnes i navěky. Závoj byl odstraněn a my se můžeme přiblížit stejně jako kdokoli v minulosti. Náboženský duch nás bude vždy svádět k tomu, abychom se soustředili na skutky a abychom srovnávali, místo abychom jednoduše usilovali o Boží blízkost.)
18. Mnohdy se staví podezřívavavě proti novým hnutím a sborům nebo proti nim dokonce bojují.
(Jde o jasný projev žárlivosti, která je základním ovocem náboženského ducha nebo pýchy, která tvrdí,že Bůh nebude dělat nic nového, aniž bychom na tom měli my podíl. Lidi podobného smýšlení si Bůh pochopitelně těžko použije k tomu, aby se zrodilo něco nového.)
19. Mají sklon odmítat duchovní projevy, kterým nerozumějí.
(Jde o projev pýchy a namyšlenosti: takový člověk se domnívá, že Bůh myslí stejně jako on. Skutečná pokora působí, že jsme poučitelní a otevření. Trpělivě čekáme na ovoce a až pak vyslovujeme soudy. Skutečné rozeznávání nás vede k tomu, abychom vyhlíželi spíše to dobré, nikoli to špatné. Proto nás Písmo vyzývá: „Všechno však zkoušejte, co je dobré to pevně držte.“ Držme tedy to dobré, ne to zlé.)
20. Přehnaně reagují na projevy tělesnosti.
(V církvi je zřejmě více tělesnosti a méně Ducha svatého, než si představují i ti nejpřísnější kritici. A je důležité, bychom dokázali tělesné projevy a Ducha svatého rozlišovat. Jen tak se této tělesnosti zbavíme a porosteme v poddanosti Duchu svatému. Kritický člověk ovšem zařízne i člověka, který je z 60 procent tělesný, ovšem loni byl tělesný z 95 procent. Potřebujeme si všímat, že lidé rostou, a měli bychom jim v tom růstu pomáhat.)
21. Přehnaně reagují ne nezralost v církvi.
(Určitá nezralost je pro Boha přijatelná. Dvouletý syn je nezralý ve srovnání s devítiletým – to se dá ovšem očekávat. Ve skutečnosti může být na dvouletého výjimečně zralý. Idealistiký náboženský duch vidí pouze nezralost a nebere v úvahu další důležité faktory.)
22. Mívá sklon chápat nadpřirozené projevy jako doklad Božího souhlasu.
(Je to jen další forma srovnávání s druhými. Některé z největších Ježišových zázraků – například chození po vodě – vidělo jen velmi málo lidí. Ježíš konal skutky, které oslavovaly Otce, nikoli jeho samotného. Ti, kterým zázraky slouží k budování vlastní organizace a věhlasu, zbloudili daleko ze stezky života.)
23. Nepřipojí se k ničemu, co považují za dokonalé nebo téměř dokonalé.
(Ježíš se připojil k lidstvu, a dokonce za padlé lidstvo položil život. Taková je povaha těch, kdo v něm zůstávají.)
24. Má paranoidní obavy z náboženského ducha.
(Strach nás nemůže osvobodit od toho, čeho se bojíme. Můžeme nad ním zvítězit jen vírou v Ježíše Krista.)
25. Má sklon chlubit se něčím jiným, než Ježíšovým křížem a tím, co Ježíš vydobyl a kým je.
(Budejeme-li své životy, organizace, sbory na něčem jiném, budujeme na nejistém základě, který neobstojí.)
Projděme si přátelé všech pětadvacet bodů. Procházejme je častěji a prosme, aby nám Duch svatý ukázal, jak na tom jsme. Pak s tím jednejme. Vyznejme to jako hřích, vzdejme se takového jednání a myšlení ve jménu Ježíš a požádejme o odpuštění, podřiďme naše myšlení pod Kristovo, nechme se a především naše srdce očistit jeho krví.
Možná před každým rozhodnutím zvažme, v jakém duchu činíme rozhodnutí, nebo posouzení. Často musím svá rozhodnutí a pohledy po napomenutí a usvědčení Duchem měnit nebo úplně od nich upustit.
Na závěr: Ten test je pro nás. Není zde proto, abychom podle něj zjistili, jak na tom jsou naši bratři, neše sestry, ale jak na tom jsme my sami.