(pokračování)

Slíbil jsem včera Rickyho „test“. Tady jsou varovná znamení přítomnosti náboženského ducha. Lidé s tímto duchem:

1. Budou za své hlavní poslání často považovat bourání všeho, co považují za nesprávné.
(Služba takového člověka povede spíše k rozdělení a ničení než k trvalému budování, jeř nese ovoce Království.)

2. Nejsou schopni přijímat napomenutí, a to zejména od lidí, které považují za méně duchovní, než jsou sami.
(Zamyslete se nad tím, jak jste reagovali v několika posledních případech, když se vás někdo snažil napomenout.)

3. Hlásají postoj: „Neposlouchám lidi, poslouchám pouze Boha.“
(Bůh ovšem často mluví skrze lidi – proto je tento postoj nebezpečný sebeklam svědčící a duchovní pýše.)

4. Mají sklon vnímat v čem chybují jiní lidí, jiné sbory atd., než v čem chybují oni sami.
(Když byl Jan v údolí, viděl Babylon; když byl přenesen na vysokou horu, viděl Nový Jeruzalém. Vidíme-li pouze Babylon, je to dáno naší perspektívou. Ti, kdo jsou v pozici, z níž mají správný pohled, si všímají toho, co činí Bůh, nikoli toho, co činí lidé.)

5. Trpí hlubokým pocitem viny, protože nejsou schopni obstát Božím  normám.
(Toto je kořen náboženského ducha. Ten nás nutí k tomu, abychom svůj vztah s Bohem zakládali na vlastním výkonu a nikoli na kříži. Ježíš už splnil normy pro nás. On e to dokonalé dílo, které chce Otec vykonat i v  ás. Naším životním cílem by mělo být prostě zůstat v Ježíši.)

6. Neustále poměřují svůj duchovní život.
(Mají ze sebe dobrý pocit, protože chodí na všechna shromáždění, více než druzí čtou Bibli, více toho pro Boha dělají atd. Všechny tyto věci jsou dobré: skutečným měřidlem duchovní zralosti ale je, zda jsme blíže Pánu.)

7. Podléhají dojmu, že musí všechny ostatní napravovat.
(Tito lidé se stávají samozvanými strážci, jakýmisi šerify v Božím království. Málokdy něco budují: udržují však cirkev ve stavu neklidu a vzrušení, pokud přímo nevyvlávají vážné roztržky.)

(pokračování zítra, na dnes je toho již dost k přemýšlení)