Mít jiný názor. Jak se cítíte, když vám někdo řekne, že je to jinak, než říkáte. Prostě, že on na to má jiný názor, jinak to vidí, má jiný výklad než vy. Možná jednou to unesete, ale když se to bude stávat často, téměř vždy, když něco řeknete? Jak reagujeme? Asi to začneme brát osobně. Budeme se cítit, jako ti, na které se stále útočí. Možna to začneme vracet a nebudeme nikdy souhlasit zase my s tím, co takový člověk říká. Pak se ale nikdy nedomluvíme. Bude to jedna dlouhá a asi neustálá pře, která nás vyčerpá. Navíc se zaměříme na to, jak najít rozdíl nez shodu. Cele nás to pohltí, aniž si to uvědomíme.

Dnes jsem četl na dvou místech v Písmu, že se máme starat o své věci. Že si máme hledět svých věcí. Kolik starostí bychom si ušetřili, kdybychom to dodržovali a nechtěli do všeho kecat, o všem vědět a ke všemu mít svoje komentáře.

Ale i přesto můžeme mít na něco jiný názor. A to i tam, kde se nás to dotýká, kde se cítíme a máme právo do věcí mluvit. Jako příklad může být církev, kde jsem doma  nebo manželství. Tady si mohu říct, že mám právo říct svůj odlišný názor. Bojovat za svou pravdu…

Často bojujeme za pravdu, často hájíme tu či onu zaručeně biblickou pravdu, teologický výklad apod. Přitom Kristus je o lásce. O prokazování Boží lásky mezi námi. Po lásce nás poznají. Slyším teď některé názory; ano, ale musím přece hájit Boží pravdu. A na to já odpovídám; ano, ale pravda je Kristus a ten říká, že máme milovat své nepřátele.

Pokud máme milovat své nepřátlele, o co více naše bratry a sestry naše partnery, kteří  mají vždy jiný názor než my. Láska miluje i ty, kteří s námi nesouhlasí.

Osobní zkušenost, kterou mám, je že láska dokáže více sjednotit než prosazení nebo ukecání názorových odpůrců. Láska je přece více, než mít za každou cenu poslední slovo.