Proti napadení pochybnostmi nejsme imunní. Nikdo z nás. Můžeme se však bránit. Druhým rokem bojujeme za postavení komunitního centra v osadě v Pezinku. Jsou to dva roky protivenstvi z různých řad. Od veřejných nepřátel, ale také od „křesťanů“, kteří se k tomu nechají obloudit. Několikrát mi bylo našeptávané „nech  toho, to nemá cenu; podívej, jen to stoji peníze a nic; asi to nebude od Boha; spletl si se; špatně jsi slyšel, jinak by to již stálo…“  Myslím, že to v určitý chvílích všichni slyšíme. Je to ubíjející, zvláště kdy to jde více z kopce, než aby se to zlepšovalo. Nevyhýbá se nám to. Procházeli tím i Mojžíš s Eliášem, Jan Křtitel s Petrem a další bibličtí služebníci. Potkává to i nás. Jediný způsob jak s tím bojovat je chvála, vzdávání díků, modlitba a to především v jazycích a opětovné potvrzování od Pána. Bůh nám stále v Písmu, ale z Ducha říká VĚŘ! Někdy se stane, tak jako nám, že musíme ukončit spolupráci s někým, nebo změnit směr. Neznamená to však, že jsme automaticky někde udělali chybu nebo jsme špatně slyšeli, co máme dělat. Bůh má plán i pro ty, kteří s námi spolupracují a pak se s nimi musíme rozloučit, má plán i s těmi, které pak potkáme a se kterými bychom se jinak nepotkali… Bůh ví. Ví, kam nás vede a kam nás povede v dalších dnech, přestože nám to připadá, že jsme špatně slyšeli. I při druhé Pavlově misijní cestě to mohlo vypadat, že bloudí a neví kam má jít, že se spletl, ale Bůh to měl pod kontrolou. Pavel došel nakonec do Troady velmi zvláštním způsobem. Přišel tam v právě v čas, jak čteme v Korintským, byly tam otevřené dveře pro evangelium a především tam byl také Lukáš, se kterým se Pavel neměl minout. Kdyby šel přímo do Troady, pak by se s ním možná minul, možná by Lukáš nebyl připravený slyšet, nevím. To, co víme je, že po cestě potkali Timotea, který se stal věrným služebníkem. I když jsou někde zavřené dveře, i když se nic neděje, i když to jde z kopce, zůstávejme na tom, co nám Bůh svěřil. Nechme ho a žádejme ho o to, aby to byl on skrze Ducha svatého, kdo nás v tom bude povzbuzovat a ubezpečovat, že jsme stále na cestě s ním.

Nebojme se, nepochybujme a věřme. Když již budeme ochabovat volejme o pomoc a ona od něho přijde. On nás nezanechal samotné, ale bude s námi až do skonání světa.