Odhoďme tedy lež a každý „říkejme jeden druhému pravdu“ – jsme přece údy téhož těla! ……. Buďte k sobě navzájem laskaví a milosrdní. Odpouštějte si navzájem, tak jako Bůh v Kristu odpustil vám.
Efeským 4:25, 32 B21
Ne jednou jsem byl svědkem, jak nedokážeme tyta dva verše spojit. Přitom Pavel je tady používá pro jedno téma. Jak se chovat jako nové stvoření. Jaké by mělo být naše nové já ve vztahu k druhým. Určitě jsme každý zažili zranění z toho, jak nás někdo pod záminkou říct pravdu na veřejnosti setřel, nebo obvinil. Prostě kdy pravda se stala zraňující, útočnou zbraní, která místo požehnání, zabíjela vztah, zraňovala duši, zarmucovala ducha a bořila službu. Tečku tomu většinou pak dáme tím, že se odvoláme na tyto verše z Efezským. Píši, že dáme. My dáme. Ani my sami se nedokážeme občas vyvarovat takovému jednání. Má to dva dúvody. První je ten, že nejsme k sobě laskavi a milosrdní. Jinými slovy nemáme k lidem lásku. Druhým je povrchní znalost situace. Pokud nemám všechny informace, pak nikdy nemohu říct, že mluvím pravdu. Že můj názor a postoj je pravdivý. Pravdu – všechnu- zná jen Bůh. On je vševědoucí. Ne my lidé. To si musíme uvědomovat. Tedy já osobně nemohu o sobě říct, že znám pravdu. Měl bych tedy mlčet. Abychom mohli mluvit pravdu, musíme znát pravdu od BOHA. Jeho pravdu do situace, do vztahu, o člověku. Pokud ji od něj nezískáme, mlčme. I když pravdu od Boha známe, neznamená to, že ji musíme říct. Máme si také od něj vyžádat informaci , jak s ní naložit. To vše vyžaduje odložit emoce a být velmi střízlivým, protože jinak pravdu můžeme pokřivit našimi emocemi. PRAVDA ABY BYLA PRAVDOU, SE MUSI TAKÉ PRAVDIVĚ POUŽÍT, aby se na konec nestala lží a manipulací. Mnohokrát pravdu pravdivě nepoužíváme.
Časem zjistíme, že hovořit lidem pravdu není ani tak o tom, že jim budeme ukazovat pravdu o nich, jak to tak rádi děláme, ale být a žít celkově v pravdě. Je to o nás. Pokud o sobě o našem životě nějak hovoříme a žijeme ho jinak a jsme jiní, než mluvíme, pak jsme lháři a lidem lžeme. Vlastně je to o tom, jestli my sami známe pravdu o sobě. Pokud se necháme Bohem usvědčit ze lží, které si neseme životem a to ať povyšováním se nad to, co skutečne jsme nebo naopak podceňováním se, prostě až budeme mít toto poznání, pak začneme být i laskaví a milosrdnější k druhým. Proč? Budeme mít poznání kým skutečnè jsme v Kristu, budeme pevně stát a nebudeme muset lidem o sobě lhát. Nejen o sobě, ale přinese to pravdu i do našeho života a života kolem nás společně s milosrdenstvím a laskavostí.