Někdy se mi zdá, že vše kolem se nějak moc zrychluje. Jako rozjíždející se vlak. No, spíše jako již rozjetý rychlovlak, který chce ještě přidat, aby vyzkoušel co dokáže. Když se podívám z okýnka takového vlaku, pak mám problém vidět věci, které jsou podél trati. Ty nejsem schopný zaznamenat a pokud se začnu na to soustředit, začne mne bolet hlava. Tak musím zvednout hlavu a začít se dívat do dálky.   Rád přemýšlím. Což dokazují moje stránky. Mám dojem, že způsob dnešního žvota vede spíše ke konzumaci dalších a dalších informací, než k přemýšlení. Informace se na nás hrnou ze všech stran. Jsou tady a hned je nahradi dalši a než je stačim zpracovat jsou tady dvě, tři další i formace, tak je začnu zpracovávat a předchozí myšlenka je pryč. Vlastně většina myšlenek, vlastních myšlenek, Božích „konzultací“ jsou pryč. Nejen myšlenky, ale také čas. Zůstane jen informace. A tak si často předáváme jen informace a informace. Navíc jsou to informace, které nemaji pro nás valnou hodnotu, pokud nás, naše myšlení, našeho vnitřního člověka nějak neobohatily. Možná to je jeden z důvodů, proč se vyhýbáme dalším komunikačním vymoženostem dnešní doby. Vyhýbýme se dalším informacím.

Nicméně při otvíráni bible, kterou si mohu stáhnout do telefonu nebo tabletu jsem zi klik na přátele a pár jich přijal. Začali mi chodit automatické zprávy o tom, kdo toho kolik přečetel, kdy skončil jaký plán čtení a obrovské množstvi veršů, které tam přátelé  vkládají. Ale jen verše. Pokud máte hodně přátel, pak nejste schonpni ani všechny přečíst, natož se nad nimi zamyslet. Je to určitě dobré povzbuzení ke čtení Písma, ale ve velkém množství to může mít i opačný účinek. Nakonec lidé budou mít čas si jen verše přečíst, odkliknout, že se jim to líbí, ale nebudou mít čas nad těmi verši přemýšlet.  Jen jednou jsem zatím zaregistroval, že někdo tam přidal slovo o tom, jak ten verš zasahuje jeho život. A to je to hlavní. Pismo nás nabádá, abychom přežvykovali jeho Slovo, abychom o něm přemýšleli, jinak nemůže měnit naše myšlení. Samotné čtení veršů je sice dobré, ale nemusí vždy vejít do našeho srdce. Otevřít srdce Písmu a Bohu je, že dovolím, aby ke mne mluvilo. Mluvilo do mého nitra, do mého myšleni. Přemýšlení nad Slovem mi pak pomáha měnit svoji mysl nebo ji podřizovat pod mysl Kristovu a společně se skutky víry – vírou v akci a praktickými zkušenostmi se stávat více podobnými Ježíši a být blíže Božímu chápání věcí.

Nebuďme jen konzumenty veršů a Slova, ale přijímejme ho, přemýšlejme nad ním a také nad tím, jak ho  uplatnit ve vlastním životě. Je lepší mít méně informací, které nás však změní, než obrovské množství informací, beze změn.