Nechtíc jsem musel vyslechnout rozhovor. Točil se kolem „co když….“ .  Najednou to „co když…“ vyskočilo ze tmy a začalo mi červeně  blikat v hlavě. Uviděl jsem toto slovní spojení jako odrazový můstek pro katastrofické scénáře. Prvním krokem k tomuto scénáři je pochybnost. Pokud předem připravujeme katastrofický scénář, plán B apod. vlastně pochybujeme o tom, co zrovna děláme, prožíváme na čem pracujeme.  Je rozdíl hledat cestu a při tom hovořit o různých cestách a způsobech jak věci uskutečňovat a předkládat to Bohu a pak naslouchat tomu, co říká. Z toho nám vzejde cesta, řešení apod. Myslím, že to je jeden ze spůsobů, kdy hledá cestu několik lidí společně. Pokud jsem sám, pak mám hledat přímo u Otce. Je to o způsobu, jak s ním komunikuji. Mohu mu předkládat to, na co jsem přišel a čekat na odpověď. Mohu se ptát na řešení a čekat, co mi nadiktuje. Je to různé. Vždy však z toho vzejde nějaká cesta, kterou mám jít, nějaké konkrétní řešení, které mám uskutečnit.
Pokud však při jeho ralizaci začnu přemýšlet nad tím, co budu dělat, když se to pokazí, když se to nestane, když to nedokončím, když to bude jinak, když to nestihnu, když se mi budou smát, když…, začnu zpochybňovat Boží cestu. Ztratím víru v Boží vedení. Místo naděje bude přicházet do mého srdce trápení. Místo radosti z Božího díla, které se uskutečňuje, přijde strach, který mne bude paralizovat a já nebudu schopný dílo dokončit. Když se budeme ptát lidí, kteří opustili Boží dílo, jehož uskutečněním je Bůh pověřil, zjistíme, že prvotní příčinou byla pochybnost o tom, co dělají. (Dílo Boží je také budování vztahů, změny v našem životě a životě jiných lidí, není to jenom nějaký „projekt“ jak jsme dnes zvyklí všechno nazývat.)
Bůh nemá plán B. Bůh nemá katastrofické scénáře. Bůh ví a je neomylný!!!! Bůh má plán.  Má jasný plán s našimi životy. Nemusíme se strachovat o zítřek, když jsme v jeho plánu. Ten zlý nás však z něho chce dostat a svét na jeho cesty. Jednou z jeho taktik je vložit nám do hlavy myšlenku: „A co když…..“
(Dokončení zítra)