Poněvadž jste ho uslyšeli (Krista) a poznali pravdu, která je v Ježíši, odhoďte už svůj dřívější způsob života i to staré já, které je zkažené a plné klamných tužeb. a oblékněte se do nového člověka stvořeného k Božímu obrazu, plného spravedlnosti, svatosti a pravdy.
Efeským 4:21‭-‬22‭, ‬24 B21
Napadl mne takový obraz. Stáňa ráda maluje. Ne vždy se jí to líbí. Pak to tedy přemaluje. Někdy je na obraze několik vrstev. Několik namalovaných obrazů na sobě. Tyto obrazy, i když jsou přemalované nechávají po sobě stopu. Různé stopy po tazích štětce nebo špachtle, různě silné vrstvy barev a strukturovaci hmoty. To vše se nějak spojí s poslední vrstvou, s posledním obrazem. Nakonec jí z toho vyjde něco pěkného.

Někdy vživotě jsme na tom podobně. Máme na sobě několik vrstev. Když se nám nedařilo, když jsme si život zpackali, když jsme chtěli začit znovu, přemalovali jsme to staré novými věcmi. Při pozorném sledování jsme však mohli objevit tahy štětce, zvaného život i pod tou novou vrstvou. Nějak se to do té nové vrstvy protlačilo. Další etapa a další přemalováni a další stopy, které se otiskli ze staré vrstvy do nové. Jiný obraz, ale staré tahy, staré životni zkušenosti, které se objevují v novém životě. Staré zvyky, stará pokušení, straré řešení vztahů. Prostě ta první struktura se objevuje ve všech vrstvách. Jen je výraznější, větší, jak se na ní nabalují další a dalši pokusy o dobrý obraz.

Nový obraz aby byl skutečně nový, musí mít také nové plátno. Nové, čisté a nepopsané. To Ježíš učinil. Umožnil nám začít znovu. Načisto. Nepřemalovávejme náš starý obraz na novo, ale začněme úplně znovu. Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Staré pominulo – hle, je tu nové! 2 Korintským 5:17 B21
Musime začit úplně odznovu, jinak nás bude stále pronásledova ten starý člověk.

Přemalováváni obrazů nechme malířům.