Místo toho máme mluvit pravdu v lásce a v každém ohledu růst v Krista, který je hlavou. Z něj celé tělo, spojené a svázané pomocí všech tkání, roste a buduje se v lásce, když každá jednotlivá část plní úkol, který jí náleží.
Efeským 4:15‭-‬16 B21

Je nepříjemné, když něco v našem těle nefunguje. Nepříjemné pro celé tělo. V Kristu celá církev roste, je vzájemně propojená a buduje se v lásce za předpokladu, že každý děláme to, čím nás Kristus pověřil. Nevím, zda je to specialita Čechů a Slováků,  nebo je to lidská vlastnost obecně, že tak rádi koukáme a kritizujeme cizí zahrady. Radíme, co by měl soused dělat, co dělá špatně, nejraději bychom přeskočili plot a předělali to tam všechno podle nás. Tak se více zabýváme cizi zahradou, než abychom si hlídali a zvelebovali tu svoji. Některým z nás, zatímco jsme pohledem a myšlením u sousedů, ta naše pěknė zarůstá plevelem. Pokud chceme, aby církev byla budovaná v lásce, aby rostla, musíme odtrnout pohled od cizích zahrad a začit pracovat na té své. Tou první naší zajradou je naše srdce, náš charakter, a pak jsme také součástí rodiny a společství, kam nás Bůh postavil. Nemáme být cestovateli, kteří chodí mezi ploty a dívají se, jak to ve které zahradě roste. Máme se starat, aby začala vzkvéta zahrada našeho srdce. Pak budem budováni a propojeni v lásce.