Vrátím se ještě k potravinové sbírce. Když jsme byli v Tescu rozdávali jsme letáky u vchodu. Někteří mohli chodit mezi regály, také rozdávali letáky, ale především hovořili s lidmi. Sbírku také ohlašovali jednou za hodinu místním rozhlasem. Pokud lidé dostávali letáky a mluvilo se s lidmi, plnil se košík. Pokud letáky došly a nebylo co rozdávat, pak košík pro dary osiřel a jen sem tam do něj někdo něco dal.
Myslim, že je tomu podobně v mnoha případech, kdy potřebujeme pomoc lidi. Potřebujeme s lidmi mluvit, oslovovat je… Je tomu i tehdy, když chceme, aby lidé přicházeli k Pánu. Nevěděli jsme, kdo do košíku přispěje, ale dávali jsme všem, jak jsme to stihli. Nevíme, kdo je Bohem připravený přijmout evangelium, ale nedovíme se to, pokud mu ho neřekneme. Když vás pár lidí odmítne, pak máte tendenci si vybírat komu dáte leták a komu ne. Ten by mne nemusel odmítnout, tak mu ho nabídnu, ta by mohla určitě přispět,tak ji oslovím. Pak jsme překvapený, že to tak není. Podobně se nám to stává s evangeliem. Komu bych ho mohl říct? Vždyť nikoho, kdo by ho asi přijal neznám. U těch vedle to nemá smysl, ti vypadají, že jsou tvrdě proti. Ten by mohl, vypadá zdrceně. Pak jsme zklamaní, že i ten zdrcený odmítl. Nevidíme do srdcí lidí, jen Duch svatý.
Pavel píše Jak ale mohou vzývat Toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v Toho, o němž neslyšeli? A jak uslyší bez kazatele?
Římanům 10:14 B21
Je to jako s tou sbírkou. Čím více lidi uslyší, tím vice bude osloveno těch, kterí jsou připraveni uvěřit. Někdy máme sklony jít s evangeliem jen ke konkrétním lidem, na které nám Duch ukáže. Je to správné poslechnout Ducha svatého, ale je také správné kázat evangelium všude tam, kde jsme a kam přijdeme, protože nevíme, kdo je tam připravený.
Církve, které rostou, ať jiz skrze skupinky, nebo skrze veřejné evangelizace, rostou proto, že hlásaji evangelium tak, aby ho mohlo slyšet co nejvíce lidi. Tak jak to dělala prvotní církev, ke které se přidávali tisíce a desetitisíce lidí. Oni nepřemýšleli o tom kdo je hoden nebo pripraven slyšel, oni směle a s láskou kázali a Bůh se k tomu přiznával mocnými skutky. Evangelium je potřeba hlásat na ulici mezi lidmi a v církvi pak vyučovat. My bychom chtěli, aby lidé si pro evangelium přišli do budovy, ale i apoštolové chodili tam, kde se lidé scházeli, hlásali evangelium a pak teprve někde vyučovali. Chceš, aby tvoje skupinka rostla? Poroste úměrně k tomu, kolik lidí oslovíš (s láskou k Bohu a lidem) evangeliem. My sami jsme rybáři.
Moje osobni zkušenost je taková: vždy když jsme se dlouhodobě zaměřovali na hlásání evangelia mezi lidmi ( je jedno kde, ale především mimo církev a na nových místech) pak jsme začali vidět i mocné Boží skutky.