Pamatujte, že pokud jde o tělo, byli jste původně pohané (které ti, kdo patří k obřízce, ručně vykonané na těle, nazývají neobřezanci). V té době jste byli bez Krista, oddělení od společnosti Izraele, cizí pokud jde o smlouvy zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě. Nyní jste ale v Kristu Ježíši! Kdysi jste byli vzdálení, ale teď jste díky Kristově krvi blízcí. Efeským 2:11‭-‬13 B21

Pamatujme, odkud a z čeho nás Kristus vytrhl a kam nás přenesl. Lehce se zapomíná na minulost, když přítomnost a budoucnost je pro nás lepší. A v Kristu je lepší, protože dává život věčný.
Bůh již ve starozákonní době přikazuje Izraelitům, aby si připomínáli, co Bůh udělal pro ně a pro jejich předky. Aby nezapomínali na to, jaké mocné činy dělal mezi nimi, jak porážel jejich nepřátele a předevší jak je vysvobodil z otroctví  Egypta velkými zázraky. Protože jen tak si mohli uchovat postoj vděčnosti vůči Bohu, víru a naději v něho a především také postoj milosrdenství ke všem, kteří také žili v otroctví, nebo byli  utlačování národy nebo situacemi.

I nás Bůh vytrhl ze světa, který pro nás znamená smrt, věčné odloučení od Boha. Dává nám zakusit, jak nádherné a dobré je být navrácený k Bohu. Dává nám zakusit jak nádherné to bude v jeho království – navěky nádherné. To, jak nás již do dnešní doby proměnil a kým jsme se díky němu stali, nás někdy dovádí k otázce:
„Čím jsem si to zasloužil?“ To nás pak dál vede k přemýšlení a něčem dobrém, proč si nás Bůh vyvolil. A najednou je tu pýcha na něco v nás, o čem si myslíme, že nás proto Bůh učinil svým dítětem. Na něco, pro co zrovna já a ne ten druhý. No a od pýchy je kousek k pádu. K pádu proto, abychom si uvědomili, že si nás Bůh vybral jen a jen zmilosti. Jen tak, protože se rozhodl si nás vybat.
Potřebujeme nezapomínat na minulost, ne z ní žít nebo se jí bát, ale jen nezapomenout z čeho jsme byli vytrženi, abych dokázali zůstat pokornými k druhým, nepovyšovat se, ale naopak být plní miosti, tak jako Bůh byl milostivý k nám. Také jen tak. Ne pro to, že si to lidé zasluhují.
Proto trénujme svou paměť, protože slabá paměť v této oblasti škodí, vede k pýše, která předchází pád.

Bože prosím, abycho nikdy nezapoměl/a, že jsi poslal Ježíše pro mě na kříž jen z tvé lásky pro mne. Že jsem si to ničím nezasloužil/a. Abych nepřestal/a být vděčný za všechno, čím jsi mne doposud provedl a co pro mne udělal. (Vyjmenuj a děkuj za vše, na co si vzpomeneš)
Prosím o to, abych i já mohl/a žít ve stejné milosti vůči bratřím a sestrám a lidem kolem mne. Děkuji