Před dvěma dny jsem četl svědectví o obsazení obchodního centra v jednom hlavním africkém městě radikálními muslimy. Obsadili centrum a chtěli, aby křesťané šli na jednu stranu a muslimové na druhou. Vystoupila pouze jedna těhotná žena, která se přiznala ke křesťanství. Ostatní se postavili na stranu muslimů.
Teroristé pak začali tříbit muslimy. Chtěli, aby jim odpověděli na základní otázky muslimské víry. Kdo neznal správné odpovědi, toho ihned zastřelili. Ženě, která se přiznala ke Kristu, slíbili, že ji zabijí později a bude dlouho umírat, protože je křesťanska. Mezi tím, co kladli otázky muslimské straně, přijelo protiteroristické komando a začalo obchodní centrum obsazovat. Nakonec stihli osvobodit i obchod, ve kterém byla ona křesťanka a zachránli ji.
To je svědectví z dnešních dnů. Nám v Evropě nejde o život. Zatím se nemusíme rozhodovat, zda se přiznáme ke Kristu nebo ho zapřeme, abychom si zachránili život. Přesto se každý den rozhodujeme. Jsme v tom svém obchodě obsazeném teroristy (strachem, výsměchem, naším vlastní tělem a jeho sklony) a rozhodujeme se, zda se přiznáme ke Kristu nebo ne. Zda naplníme jeho slova poslušností a potvrdíme víru v něho nebo ho zapřeme a podřídíme se těm nešim teroristům. Kolikrát za den, za týden, za měsíc… jsme na té špatné straně. Možná si to neuvědomujeme, protože nám nejde o život jako té ženě v obsazeném obchodním centru. Nikdo nám do hlavy a srdce nevidí, můžeme se schovat v davu… Možná nám nejde o život našeho těla, ale určitě nám jde život věčný, o naše duše.
Ještě že Kristus se nechová jako teroristé, on nás zná, on vidí do našeho myšlení a srdcí. Možná pláče, když ho zapíráme neposlušností, když se v rozhodné chvíli stáhneme a nepřiznáme se k němu, abychom se nezesměšnili, abychom si neublížili při jednání, kariéře, neztratili zákazníky, nebo nezískali dotace, když podlehneme tělu.
Protože do nás vidí, nepotřebuje nás zkoušet z křesťanství otázkami. On prostě s námi prochází tyto krizové situace, prochází s námi zkouškami a díky za jeho trpělivost, krotkost, jeho sebeovládání, jeho dobrotivost a milosrdenství, protože když selžeme, nestřílí do nás, ale dává novou šanci, novou zkoušku. Život nebo smrt? Tak jeho otázka nezní. Naopak přínáší novou a novou milost. Nemusíme znát odpovědi, nechce po nás odsypat doktríny, chce nás však naučit žít jeho životem. Dovolme mu to.
Sláva a díky za jeho lásku.