Mezi nimi jsme kdysi i my všichni žili v žádostech svého těla, dělali jsme to, co se líbilo tělu a mysli, a tak jsme byli svou přirozeností děti hněvu tak jako ostatní. Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, pro svou velikou lásku, kterou nás miloval, i když jsme byli mrtvi pro svá provinění, obživil nás spolu s Kristem — milostí jste zachráněni — a spolu s ním nás probudil k životu a spolu posadil na nebeských místech  v Kristu Ježíši, aby ukázal v budoucích dobách oplývající bohatství své milosti v dobrotě k nám v Kristu Ježíši. Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; a ta záchrana není z vás — je to Boží dar; není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil.

Připomněl se mi jeden starý film. V něm vesnická dívka dostala pozvání do bohatého zámku. Procházela zámkem. Měla strach si sednout na židle, které pro ni byly velmi vzácné. Myslela si, že by je buď moha poškodit nebo jen prostě nebyla schopna pochopit, že jsou teď pro ni a má si na židli nebo do křela sednout. Byly příliš krásné, než aby si sedla, takové by měly být jen pro ozdobu a ne na sednutí, abychom se neopotřebovaly.

I my jsme dostali pozvání do takého „zámku“. Vlastně ne jen pozvání, ale byli jsme tam Bohem přeneseni. Bůh nás nepřenesl do Božího království k jeho trůnu jen na zdvořilou návštěvu, ale do nového domova. Boží království se stalo naším novým domovem. I když jsme stále tady na zemi, tím, že jsme uvěřili dobré zpávě o Ježíši Kristu nás Bůh přenesl do nového domova. Někdy, my křesťané, říkáme dvě fráze, kterým moc nerozumíme nebo spíše nevíme jak je žít. Jednou z nich je, že Kristus je v nás a tou druhou, že my jsme v Kristu. To, že je Kristus v nás můžeme ještě pochopit, protože nám dal svého Ducha. Poslal nám ho a On je v nás. Uvnitř nás, našich těl. Opačně si to moc nedovedeme představit. Přece nejsme v Kristu? Nebo ano? Kristus je po pravici Boží a my tady na zemi. Jak to je?
O tom v zítřejším zamyšlení.
Dnes si pamatujme, že všechno zařízení, tedy všechno v Božím království je pro nás. Není to dekorace. Nemusíme se bát ho používat. Jsme tam doma. Jsme domácími, jsme dětmi a sourozenci majitele tohto království a vše je pro nás a vše můžeme používat. Moc i vybavení. Dokonce máme právo tuto moc i vybavení přinést sem dolů na zem. Je to proto, aby Bůh na nás ukázal svou dobrotivost všem dalším, kteří ještě nebyli přenesi do tohoto království jako my.

Pro dnešek si jen zapamatujme, že jsme si to ničím nezasloužili, že na našem přenesení nemáme žádný vlastní podíl. Nestalo se to pro žádnou naší vlastnost, naše jednání nebo nějakou schopnost. Ne. Bůh to udělal pouze proto, že to chtěl udělat a smiloval se nad námi. Pokud budeme hledat na tom nějakou svou zásluhu, začneme přicházet o tuto milost a budeme se dostávat pod zákon. Sebe i ostatní kolem nás.
A zítra se zamyslíme nad tím, co to zmanemá my v Kristu.