Bůh „poddal všechno pod jeho nohy“ a jako hlavu všeho jej dal církvi, která je jeho tělem, totiž plností Toho, který naplňuje všechno ve všech. Efeským 1:22‭-‬23 B21

Pocházím z rodiny, kde se křesťanství nepraktikovalo, právě naopak, přestože věřím, že rodiče věřili v Boha a byli vychováni ve víře v Krista. Nebyl proto problém s pohádkami, kde vystupovali draci nebo strašidla. Měl jsem jedno oblíbené a to byl bezhlavý rytíř. Tedy nebyl bezhlavý, jen svou hlavu nosil pod paží. Ta hlava mluvila a přikazovala mu, co má dělat.

I bezhlavý rytíř se nakonec neobejde bez hlavy. Čím by byl, kdyby neměl hlavu. Představme si tu postavu bez hlavy. Neviděl by kam jde, nevěděl by, kdo je před ním, nevěděl by, co si má myslet, moc by toho ani nemohl  vymyslet. Prostě by byl jen tělem k ničemu. Nebyl by použitelný a nic by nemohl udělat. Proto i v pohádce musí mít postava bezhlavého rytíře hlavu, byť pod paží. Prostě se bez ní neobejde.

Doufám, že tě to neurazí nebo nepohorší, když to přirovnám k církvi a ke Kristu. Co by byla cirkev – tělo bez Hlavy-Krista. Měla by budoucnost? Neviděla by ani na krok před sebe. Něměla by smysl. Neměla by život, byla by zbytečná, mrtvým tělem.
Když si to uvědomíme a začneme přemýšet o tom, co vlastně všechno hlava je pro tělo, uvědomíme si jak důležitý je Kristus pro cirkev, ale především pro mě samotného. On je plností všeho a zároveň je plností pro své tělo. Plností VŠEHO pro své tělo. Co více potřebujeme? Snad jen to prožít. Ne jenom si to uvědomovat.
Ježíš je plností a cirkev také. Také jeho plností. Dosaďme si místo plnosti vše, co plnost představuje. Tak jako místo hlavy, co všechno hlava představuje a čím pro tělo je.
Všechno bylo stvořeno skrze něj. Máme vše, máme plnost. Jsme plností Krista.