Jak často se snažíme  něco pochopit. Myslíme si, že už to máme, že jsme na to přišli a pak najednou, jako by nám náš objev protekl mezi prsty a my jsme opět na začátku. Jindy cítíme, že už už jsme kousek od poznání pravdy. Ano teď, teď to musí každou chvíli doklapnout. A opět nic. Jsou chvíle, kdy odhalíme pravdu. Otevře se před námi a … my zjistíme, že nás to nenaplnilo. Máme známost věci, ale přesto jsme zůstali prázdní. A to také v poznávání Boha, v poznávání Krista. Zažil jsem to několikrát. Objevil jsem nové věci v Písmu. Myslel jsem si, že jsem objevil pravdu pro konkrétní situaci. Bác a bylo to pryč. Najednou jsem věděl, že pravda je jinde, než ji vidím, než to, co jsem objevil. Stalo se vám to také?

Kéž vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dá ducha moudrosti a zjevení, abyste ho znali. Kéž osvítí váš vnitřní zrak, abyste viděli, k jaké naději vás povolal, jak slavné je bohatství jeho dědictví mezi svatými a jak nepřekonatelně veliká je moc, jejímž mohutným vlivem působí vůči nám věřícím. Efeským 1:17‭-‬19 B21

Každá naše snaha poznat Boha a jeho působení je marná bez toho, že  nám Bůh sám nedá svou moudrost  k jeho poznání. Potřebujeme jeho zjevení k pochopení jeho moci, která působí mezi námi i skrze nás. Nejde to jinak, než prosit o uzdravení slepoty našeho vnitrního zraku. Možná se potřebujeme přestat dívat kolem sebe a do Písma naším fyzickým okem. Zkusme číst a modlit se s očekáváním odpovědí s očekáváním jeho světla, které oslvětluje naše nitro. Jak prakticky to udělat? Přestat se modlit a očekávat za ty světské věci. Za ty, na kterých nám tak záleží a které nám brání pochopit ty duchovní.  Bez jeho zjevení nejsme schopni pochopit Boží království a jeho vliv na naše životy tady na zemi. Pokud dostaneme ducha moudrosti a světlo Boží do našeho vnitřního čověka, pokud tím světlem je osvícen náš duch, pak budeme mít poznání pravdy, která se neztratí, ale  naplní nás pokojem a plností.