Včera večer mi přišlo na mysl spojení „blázen pro Krista“.
Tak mi dovolte na chvíli přerušit přemýšlení nad listem Efezkým a zabývat se bláznovstvím.
Nejednou jsem to slyšel od lidí. Že by měli být blázny pro Krista, nebo že jimi jsou. Když jsem se zabýval slovem blázen v Písmu, vždy se jedná o popis lidí, kteří jsou svévolní, pyšní, lidé, kteří se vzpírají Bohu, Boha neznají a sami o sobě smýšlí jako o moudrých lidech. Něchtěl bych tedy být bláznem. Písmo o bláznech doře nemluví.

Bláznoství a bláznivé kousky mají někteří spojené s proroky a jejich způsoby, kterými doplňovali svá proroctví, nebo také s tím, co dělal někdy Ježíš (plivl na zem, udělal bláto a pomazal oči apod.). Sice o takovém bláznovství mluvíme v dobrém, ale bláznovství znamená ztrátu rozumu, blázni často nevědí, co činí. Ježíš i proroci věděli dobře, co dělají, protože dělali to, co jim přikázal Bůh. A to zaručeně není bláznovství. V jednom případě v prvním listě Korintským, Pavel navrhuje těm, kteří si myslí, že jsou moudří, aby se stali blázny a zmoudří. To navrhuje proto, že moudrý sám u sebe nedokáže přijmout Boží milost a jeho moudrost. Blázen však má šanci, že se Bůh nad ním smilovává.

Je však jedno bláznovství, se kterým souhlasím, a které bych chtěl v životě mít. Být poslušný, vzdávat se svých věcí pro něj. Ne nějaké zmatené jednání a chování na veřejnosti, které mne bude odlišovat od ostatních a já z toho budu dělat bláznoství pro Krista, ale jen v tichosti rozhodnutí ho následovat ať to stojí, co to stojí.
Pro dnešní dobu je důležitá kariéra. Bláznovství pro ni je, se ji dobrovolně vzdát pro Ježíše. Bláznovstvím je vzdát se skvělé kariéry lékařky a jít sloužit do Armády spásy, bláznovstvím pro tento svět je vzdát se kariéry profesora a jít sloužit do klubu k romským dětem, bláznovstvím je odmítnout dobře placené místo v bance, v účetní firmě, v zahraničí a stát se misionářem, bez jistoty zajištění. Bláznovstvím je vzít rodinu z bezpečí domova a odjet s ní na druhý konec republiky nebo světa a začít tam sloužit lidem a zvěstovat jim Krista. Bláznovství je nechat všechno dobré podle tohoto světa, vzdát se toho a jít někam do neznáma jen v důvěře v někoho, koho jsem nikdy fyzicky neviděl.  Bláznovstvím je na ulici zvěstovat Boží království, hovořit s lidmi o Ježíši a nechat o sobě mluvit jako o bláznu. Bláznovství je vzdát se své síly a moci a stát se slabým v tomto světě. Bláznovství je být věrným plnitelem Božího slova. Bláznovství tomuto světu je přiznat svůj hřích a chyby a žádat Boha za odpuštění. Bláznovství je ….  a je to vlastně bláznovství? Není to naopak Boží moudrost? Není to ukládání si pokladu v nebi? Není to větší jistota, než v tom, co si ukládáme tady na zemi? Kdo je tedy moudrý a kdo blázen?