V jednom Návštěvním dnu Šimka a Grossmanna, což byla divadelní představení, popisovali své zkušenosti s dědictvím. Jeden se svěřoval s radostí z toho, že po svém strýci bezzemkovi dědil veškerou půdu. Přijel, sebral si dva květináče a zase odjel. To druhý si stěžoval, že když otevřel strýcovu závěť, stálo tam: „Ty lumpe, za to že si mne přežil,  nedostaneš ani vindru.“ Lidská dědictvi jsou spojena se smrtí blízkých a splněním různých podmínek. Naopak to Boží dědictví připravené jeho dětem, je spojeno se životem. Se životem věčným. Dokonce si ho můžeme částečně užívat již teď tady na zemi. Je však pouze pro ty, kteří na sobě nesou pečeť tohoto dědictví. Pečeť, která je opravňuje dědit, která z nich dělá dědice. Taková Boží závěť s jeho pečetí. A to je přítomnost Ducha svatého v životě člověka. Kdo nemá jeho Ducha, není jeho. Kdo ho má, dědí. Kdo dědí je vykoupen pro Boží království. Někdy se snažíme získat toto dědictvi svou snahou zalíbit se Bohu dobrými skutky, trápím svých těl, myslí i srdcí v domnění, že se staneme svatými, abychom mohli dědit. Trápíme se a nic. Ani ty dva květináče. Nepotřebujeme být svatí a dokonalí, abychom mohli přijmout Ducha svatého. Stačí věřit v Krista a doufat v Boží milost. Požádat Ducha svatého, aby přišel do našich životů. Jeho působení v nás pak nás učiní svatými a těmi, kteří se líbí Bohu. Dělá z nás dědice samotného Boha. Dobrou zprávou je, že Duchu svatému nevadí, že se momentálně možná brodíme bahnem, on i tak přichází. Naopak je tím, kdo nás z toho bahna krok za krokem vyvádí, očišťuje, obléká do svátečního a dělá z  nás dědice.

V něm jste i vy (když jste uslyšeli slovo pravdy, totiž evangelium o vaší spáse, a uvěřili mu) byli označeni pečetí zaslíbeného Ducha svatého. Ten je závdavkem našeho dědictví: zaručuje, že Bůh vykoupí své vlastnictví. Chvála a sláva jemu! Efeským 1:13‭-‬14 B21