V něm nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom před ním byli svatí a bezúhonní v lásce. Ve své laskavé vůli nás předurčil, abychom skrze Ježíše Krista byli přijati za jeho vlastní. Chvála jemu za tu slavnou milost, kterou nás obdařil ve svém Milovaném! Efeským 1:4‭-‬6 B21

V dnešní době žijeme v různě rozbitých a opět slepených rodinách. Neni to však tak, jako s rozbitým a slepeným hrnkem. Na takovém jsou sice vidět slepené spoje, ale i ty se časem, nebo barvou začnou ztrácet. My jsme slepeni z několika rozbitých hrnků. Zkusme si rozbít dva nebo tři hrnky, střepy promíchat a pak to nějak pospojovat. Kousek z toho hrnku a kousek z tohoto hrnku.  Asi ten hrnek bude vypadat dost divně a především bude vždy na něm vidět, že je slepený z několika jiných hrnků. I mnohé rodiny tak vypadají. Určirě ti, kteří pochází z takových rodin mi potvrdí, že i přes vešerou snahu, vlastní je vlastní. Ať již otec, matka, sourozenci. Jde tu o něco, co nejsme schopni popsat, ale říkáme tomu krev a často můžeme slyšet, že krev není voda. Bůh nás však v Kristu přijímá za vlastní. Žádný otčím, žádná náhradní rodina, žadni nevlastní nebo částečně vlastní sourozenci. Bůh z nás činí jeho vlastní děti. Ano krev není voda. A zvláště tak Kristova, prolitá na kříži za nás. Jí jsme spojeni v jednu vlastní rodinu s vlastním Otcem. Stali jsme se jí ještě dávno předtím, než jsme přišli na tento svět.

Vlastni je vlastní. Važme si toho. Važme si vlastního Otce i prvorozeného bratra Ježše i všech dalších vlastních sester a bratrů. Vždyť krev není voda.