Efezským 1:1-6 Pavel, z Boží vůle apoštol Krista Ježíše, svatým v Efesu a věrným v Kristu Ježíši: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nám požehnal veškerým duchovním požehnáním v nebeských věcech v Kristu. On si nás v něm vybral před založením světa, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří v lásce, když nás podle zalíbení své vůle předurčil sobě k synovství skrze Ježíše Krista ke chvále slávy jeho milosti, kterou nás obdařil ve svém milovaném Synu.

Pavel, z Boží vůle apoštol Krista… . Pavel se zde představuje. V Efezu jej dobře znali. Pobýval tam několik let a organizoval evangelizace po celém tamním území, pravidelně a často vyučoval. Nepotřeboval se příliš představovat. Přesto hned v úvodu dopisu klade důraz, místo pozdravu, na to kým je. Aby nedošlo k omylu. Z Boží vůle apoštol Krista. Vždy bylo mnoho služebníků, kteří se prohlašovali apoštoly Ježíše Krista, ale skutečný apoštol je potvrzený Bohem ve službě. Také někdy se služebníci dostávají do role apoštolů, protože je do toho „dostrkají“ jiní lidé. Ať tím, že je chválí nebo o nich mluví jako o apoštolech apod. Člověk  musí sám vědět a mít ujištění od Boha, že ho vysílá, kam ho vysílá a ke komu ho vysílá a především v jakém jménu je vyslaný. Koho je poslem. Jenom tak může obstát v této službě a ve službě obecně.
Pavel také jasně říká komu tento list adresuje. Svatým a věrným v Ježíši Kristu. Když jsem jako křesťanské miminko četl pastýřské listy, často jsem si myslel, že jsou určeny lidem mimo cirkev. Podle toho, pro co v nich byli lidé káráni. Nemohl jsem uvěřit, že by v církvi se děly takové věci, pro které je apoštolové kárali a především Pavel. Tady nás (ale i v jiných listech např. Korintským) nenechá Pavel napochybách, komu je list určený. Přesto tyto svaté a věrné napomíná pro někdy i velké hříchy a nepravosti. Obráceně mu nevadí o nich mluvit jako svatých a věrných. Není to proto, že by byli dokonalí, ale vidí je skrze oběť Krista. Vidí je jeho očima. Vidí je již tam, kam je Kristus chce dovést. Vidí je již v dědictví, pro které je sám Kristus připravuje.
Milost vám a pokoj od Boha… hned v úvodu přináší hlavní a první posleství od naše Pána. Pokoj vám. (porovnej s „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi Božího zalíbení.“ (Lukáš 2.kapitola)
To není pozdrav Pavla, ale on vyřizuje pozdrav Boží!!!
Co přinášíme my? Jsme schopni přinášet pozdrav pokoje i těm v Kristu, o kterých víme, že nemají vše v životě v pořádku? Že žijí v hříchu? Všem sestrám a bratřím? Bůh ano.
Jak vidme své sestry a bratry? Podle toho jak momentálně žijí?
Jsme je schopni vidět očima Ježíše? Tak jak je také vidí Pavel? A jak vidíme sebe?
Jestli ne, pak jsme na tom špatně a jsme politování hodni. Protože se vzdalujeme od Boží slávy, protože jsme zapomněli na milost, kterou jsme sami obdrželi, na pozdravy od našeho Boha, které jsme sami dostávali a dostáváme každého rána, kdy se pro nás obnovuje jeho milost.  Neváhejme a znovu do ni vstupujme a těm, které během dne budeme potkávat přinášejme pozdrav Boží, plný jeho pokoje.