Možná někdy máme problém s lezením do nebe. Snažíme se tam vecpat, vylézt, vyškrábat. Dáváme tomu hodiny a hodiny. Snažíme se promodlit do nebe, dostat se tam skrze posty. Někdy si to neuvědumujeme, ale začneme mluvit jako bible. Doslova. Jako bychom se vrátili o několik desítek let nebo někdy stovek let dozadu. Čím více to zní, že je to z bible, tím lépe se cítíme. Vždyť to je ta řeč jako v nebi. Omlouvám se , že to zveličuji, ale snažím se o to, abychom si uvědomili, že Bůh nechce abychom se snažili za života dostat do nebe. Pokud by to chtěl, vzal by nás z této země, nebo by nás vzal ve vytržení se tam podívat, jako to udělal Pavlovi. Nakonec již jsme zastoupeni na nebském trůnu Kristem. Naopak my tady na zemi máme zastupovat jeho. Tedy spíše máme stahovat to Boží na zem. Být potrubím skrze které proudí Boží království z nebe k lidem tady na zemi. Nemáme být zaměřeni se tím potrubím dostat do nebe.Na to není, žale je na stažení nebe na zem, Božího království mezi nás. Tak si ho sami můžeme také užívat a můžeme se radovat z toho, že jednou nás Pán povolá do toho dokonalého. To, co stahujeme, je jen částečné.
Všechno má svůj čas. Nyní žijeme na zemi. V porušených tělech, v křechkých hliněných nádobách. Nesnažme se lézt nahoru, je to Duch svatý, který dělá prostředníka, skrze kterého přichází Boží věci z nebe. Snažme se porozumět tomu, co Bůh říká, co po nás chce a především se nechme použít, aby ty křehké nádoby mohly být naplněny Božím královstvím a mohly ze sebe vylévat na lidi kolem. Pak najednou začneme poznávat, že stojíme před Bohem. Je to jako když prudký déšť spojuje mraky se zemí. Tak jsme spojeni s Otcem, když  námi proudí věci Božího království skrze Ducha svatého.  Jsme spojeni jako optickým kabelem díky kterému jsme zároveň před jeho trůnem a zároveň zde dole.
Snažit se vylézt nahoru je zbytečná dřina. Až přijde čas, pak vše uvidíme. Buďme jako déšť seslaný Bohem, který přichází v pravý čas a nenavrací se s prázdnou.