Jak často se zabývame závislostmi. Závislostmi na čemkoli a nějak zapomínáme na dvě nejčastější místa kde prohráváme. A to ve vztazích a vlastních představách a touhách. Tu největší spoušť zanechává Satan ve vztazích mezi námi. Používá k tomu často naše představy o tom, jak by měli vypadat a chovat se ti, s kterými ty vztahy udržujeme, zvláště když jsou to oni, o kom si myslíme, že díky nim se nadaří naplnit naše sny o nás samotných, o naší službě, kariéře, rodině, vztazích…
Dalo by se na toto téma naspat několik knih a pravděpodobně je již jiní napsali. Chtěl bych se zastavit jen u toho jak se bránit, ubránit a zvítězit.
Již jsem psal že první věcí je si to uvědomovat, uvidět to. Pokud odhalím nepřítelovu past, pak se do ní nechytím. Potřebujeme se nenechat chytit do Satanových lží, protože by nás omotaly, zacpaly uši a oslepily oči, abychom neslyšeli a neviděli a srdcem nepochopili Boží dílo s námi. Pokud se to stane, pak potřebujeme pomoc bratří a sester, potřebujem vysvobodit Duchem svatým z tohoto zajetí lží. Proto je důležité, se do nich nenechat zamotat, ale je včas odhalovat. Být obezřetný jako had, ale přitom být bezelstný a prostý jako holubice.
Jak rozpoznat a jednat s těmito nástrahami?
1. Nenchat se rozhodit, rozčílit, urazit, poštvat skrze pomluvu.
Naše prvotní reakce může být, že se budeme hněvat, ale měli bychom to včas zvládnout a uvědomit si, že:
a) Bůh miluje všechny lidi, dokonce i ty, kteří nás rozčilili, urazili…a chce, abychom projevovali stejnou lásku jako jim projevuje On. Nebojujeme s lidským nepřítelem, i když se věci skrze lidi dějí!
Musíme zkoumat naše jednání – proč se vlastně hněváme, proč se vlastně urážíme a tak dále. Co nás vlastně tak rozčílilo? Nakonec zjistíme, že je to díky tomu, že nám jde více o sebe, o naše, o mé já. Pokud se zaměřím na to dobro pro druhé, mnohé z těch lží nás úplně minou.
b) Ďábel nás chce dostat do situace, kdy začneme reptat, soudit, zlořečit, nenávidět, hořknout. Chce nás dostat do hříchu a oddělit nás od slyšení a vidění Boha. Pokud se to začíná dít, pak jsme na cestě skočit ďáblu na lep. Musíme se ihned z této cesty vrátit. Vyznat naše reptání, souzení, počínající nenávist a hořkost jako hřích, požádat o odpuštění a začít lidem žehnat a děkovat za ně. Nemusíš přímo reptat, ale je v tobě boj zda si začít stěžovat Bohu a žalovat na druhé, nebo tě to tlačí k tomu pěkně z plných plic jim říct, co si myslýš… Podle toho, že se to odehrává, můžeš si být jistý, že je tu past.
c) Bůh o této situaci ví a dopustil ji, protože nás chce i skrze toto posunout dál a naučit nás milovat. Milujícímu Boha všechno prospívá k dobému. Ďábel se ti bude snažit říct, že to nemá dále smysl. Že se na to všechno máš vykašlat. Nebo naopak, že se musíš více a více snažit, jinak se nemůžeš přece Bohu líbit.
S uvědoměním si těchto tří pravd přichází pokoj a mohu se na situaci dívat z Boží výšky a měl bych v modlitbě začít ve jménu Ježíš podřízovat své myšlení o věcech a lidech pod myšlení Kristovo. Tak se nenechám omotat lží v této oblasti.
2. Tím, že vyřeším svůj hněv…, mohu prohlédnout Satanovu past a nejen se ji vyhnout, ale veřejně ji odhalit a tím i v této situaci Satana odzbrojit. Málo kdo to děláme. Pokud se ji vyhneme, neodhalujeme ji veřejně. Pak na nás znovu a znovu útočí.
Potřebujeme začít střízlivě myslet. Jen tak mohu odhalovat lež. Někteří z nás se dokáží tak „vytočit“, že začnou do duchovní oblastí křičet, vyhrožovat démonům, ale neodhalí je. Démoni a jiné duchovní bytosti se nebojí našeho křiku, naopak snaží se o to, abychom se rozkřičeli ještě více, protože přestaneme vnímat, co říkáme a můžou nás naše ústa dostat do zlořečení a hříchu.
Satan se nebojí křiku a nadávek, ale pravdy. Bojí se, že bude odhalena jeho lež.
3. Potřebujeme být neustále ve střehu. Neznamená, že když jsme jednou zvítězili, že nepřijde další útok. Další připravená a promyšlená ďáblova lež. Přijde ve chvíli, kdy to nejméně budeme očekávat. Proto potřebujeme stále prosit Ducha svatého, abychom byli stále přiraveni odhalovat lež v našem životě a také kolem nás.
