TŘETÍ DOPIS
Milý Petře, i když jsme se několik let neviděli, neznamená to, že jsem z dálky nesledoval tvůj růst a tvou proměnu ve skutečného služebníka.
Slyšel jsem o tvých starostech a zkouškách, kterými si procházel a v duchu jsem byl v nich s tebou. Těšilo mne, když jsem slyšel, že jimi vítězně procházíš. Jak píše apoštol Pavel, každý bratr a sestra na všude na světě prochází podobnými zkouškami. Buďme Bohu za ně vděční a především za to, že nám nedá zkoušku nad naše síly, ale se zkouškou dává i východisko a především za to, že je v nich s námi. Vidím, že jsi z nich vyšel milosrdnější, ušlechtilejší a bohatší v poznávání hloubky Kristovy lásky.
Vrátím se však k tvým obavám. Jak jsem pochopil, trápí tě, že nevíš, jak se rozhodnout, Na jednu stranu cítíš, že máš odejít z učednictví a opustit svého učitele i se svými učedníky, které jsi mezitím získal, ale máš obavu, jestli je to správné a především si nevíš rady s tím, jak to udělat, abys nikoho nezranil a neztratil nikoho ze svých učedníků. Pokud učedník roste a roste v milosti Boží, pak se stává, že začíná přerůstat svého lidského učitele, který mu může dát čím dál tím míň. Pak přichází právě tato fáze, ve které se nacházíš.
Jsou různí učitelé horolezectví. Někteří mají zkušenosti jen se skalami v Čechách, jiní v Tatrách a další mají zkušenosti z Alp, And, nebo dokonce z Himalájí. Všichni z nich tě mohou naučit základům horolezectví. Ne však všichni ti mohou pomoci zdolávat hory v Himalájích. Jak již sám víš, své učedníky můžeš naučit pouze tomu, čím jsi prošel sám. Pokud jsi prošel jen skalami v Čechách a umělými stěnami, pak nemůžeš nikoho dobře vést po Himalájích, protože jsi tam nikdy nebyl a neprožil jsi to. Proto se stává, že učedník začne přerůstat svého učitele. Ví, že musí zdolat štíty v Alpách, tak hledá toho, kdo by ho to mohl naučit. Hledá dalšího učitele, další vedení, které ho povede výše, nebo v případě křesťanů do větší blízkosti, hloubky a poznání Božího ducha, ale také při vycházení a scházení ve vedení ostatních. Je naprosto přirozené.
Jsou učitelé, kteří rostou se svými učedníky. Vždy sami vylezou kousek nahoru a pak tam přivedou učedníka. Tak oba stále rostou. Nejsou však všichni takoví. A to je dobře.
Je jiné vedení a myšlení při výstupu na osmitisícovky a jiné při umělé stěně. Pro učitele, který se pohybuje v Himalájích, je někdy těžké někoho začít učit, jak se slézají umělé stěny, nebo úplným začátkům horolezectví. Oni již jinak přemýšlí. Přemýšlí v jiných rozměrech a potřebách.
Naopak jsou učitelé, kteří jsou skvělí v tom, jak předat základy. Jak s učedníky začít první kroky víry. Jak vejít a začít chodit v těch Božích botách. Bez těchto učitelů by neměli své učedníky ti, kteří slézají Himaláje. Tito učitelé učedníkům předají první rady, pomohou jim vykopat pevné základy, na kterých pak mohou stavět jiní. Jsou velmi důležití, protože stojí na samém začátku. Často však nejsou vidět, na rozdíl od těch, kteří učí slézat Himaláje.
Bůh, dal každému z nás místo, kam patří a kde je nejvíce platný pro růst jeho království. Není důležitější služba. Je pouze sužba pro Pána, kterou nám on sám svěřil. Každá služba pro něj je důležitá, pokud ovšem nás do ní staví on sám.
Vim, Petře, že ve svém srdci máš z Ducha svatého, co máš dělat. Tvá obava je však oprávněná. Jako skutečný učedník nechceš zranit svého učitele, že ho opustíš a půjdeš jinam, najdeš si jiného učitele. Přesto potřebuješ tuto změnu uskutečnit.
Také věřím, že i tvůj učitel to ví.
Pokud se vydáme na učednickou cestu, jako učedníci a učitelé, nebudeme mít v životě jen jednoho učedníka. Někdy se někoho ujmeme s tím, že to bude on, kdo po nás převezme naši službu. Nejen převezme, ale také v ní bude pokračovat přesně podle našich představ. Prostě bude naší prodlouženou rukou. V Božím vedení to tak nefunguje. Většinou jsme pak zklamaní z toho, že učedník odejde jinam, nebo když službu po nás přebere, nepokračuje v ní tak, jak bychom pokračovali my. To se může stát, když se upnu na jednoho učedníka a předem si udělám představu koho z něho vychovám. Tak jak jsem ti již dříve napsal, neděláme kopie sebe, ale toužíme, aby se naši učedníci více a více podobali Kristu a sloužili mu a ne nám. Vychovávám je pro Boží království a je na Duchu svatém, kam je povede. Někdo zůstane a převezme službu (ale to nemohou všichni), ale pro většinu má Pán připravenou jejich vlastní cestu. Toto oddělení čeká i na tebe, jako učitele. Tak jako dnes víš, že se máš odpoutat a jít, tak to budou jednou vědět i tví učedníci. Pak bude tvým úkolem jim pomoci, aby to odpoutání bylo v pravý čas a především v pokoji a požehnání.
Někdy je to ze dne na den, jindy to může být delší a pomalejší proces. Ať tě čeká jedno, nebo druhé, mluv o tom s učitelem, mluv o svém snu od Boha, modli se s ním za toto oddělení se. Když do toho budete zapojeni oba, nebude to bolestné, ale radostné očekávání nových věcí. I tak to bude vždy pro učitele těžké. Je to stejné, jako když děti odchází z domu. Je potřeba je ve správný čas pustit a někdy i popostrčit, ale vždy se to silně dotýká učitelova srdce.
Proto si pamatuj, že on nikdy nezapomene na tebe a bude z dálky sledovat tvůj život. Bude ti na dálku žehnat. Budeš mít u něho vždy otevřenou náruč, když budeš na další cestě potřebovat potěšit. Bude čekat, že občas přijdeš, napíšeš, nebo zavoláš, aby ses s ním podělil o svoji radost a nejen o ni.
Je důležité, aby oddělení proběhlo s jeho požehnáním.
Může se stát, že někteří učitelé, jako někteří rodiče se dětí nechtějí vzdát, pak je oddělní těžké a bolestivé a nese zranění na obou stranách a na dlouho, protože z vedení a péče se stane manipulace. Vytržení z manipulace je vždy bolestivé, protože jde o duchovní boj. To však není tvůj případ. Naopak.
Osobně si přeji a modlím se, aby mí učedníci, mé duchovní děti mne přerostli, aby se mohli dostat na vyšší štíty, než já a poznat větší hloubku Boží lásky. Proto i ty buď vždy připravený pomoci svým učedníkům, aby tě přerostli, aby mohli dojít dál než ty.
Modlím se především za dvě věci. Aby převzali ode mne jen ty dobré a Boží věci a aby je Bůh v jejich životech znásobil.
Nakonec zjistíš, že učednictví je o štědrém srdci.
Neboj se tedy odpoutat, ale udělej to tak, aby to bylo v pokoji. Možná někteří tví učedníci zůstanou u svého učitele, možná, že všichni půjdou za tebou, Nech jim svobodnou vůli a nezapomeň, že i je vede náš Pán a on má pro ně jejich cesty.
I já s očekáváním budu dál sledovat tvoje cesty.
S láskou Kristovou Josef