Jsme čtvrtý den v Anglii. Teprve dnes ráno si skutečně připadám jako v Anglii. Probudil jsem se do mrholícího a zamračeného rána. Tak nějak si představuji počasí v Anglii. Minulé tři dny jsme se však vyhřívali na sluníčku a mohli chodit v krátkých rukávech. Ani jednou za tu dobu nezapršelo. Vidíte, dnes se člověk nemůže spolehnout ani na tak tradiční věci, jako je anglické deštivé počasí.
Pršiplášť jsem si přibalil do kufru zbytečně. Teď však vážně.
Již nějakou dobbu se nacházíme v období, kdy je bořeno všechno, na co jsme se mohli spolehnout. Ať je to pokoj v Evropě, ekonomicé jistoty, tradice jednotivých národů a dokonce i to tradiční počasí v určitých oblastech světa. Tam, kde jsme si byli jisti bepečím, jsme dnes v ohrožení, tam kde jsme očekávali jistotu a podporu se rozpadá systém, neopak kde jsme si užívali soukromí, dnes se na nás může dívat celý svět, včetně státu.
Místo svobody se dostáváme pod tvrdou kontrolu kamerových systémů a počítačových programů. Přestává existovat soukromí. Především tehdy, jestli chci zůstat součástí běžného života. Jsme neustále sledovaní, i když si to neuvědomujeme. Kde se pohybujeme, co nakupujeme, s kým se scházíme, telefonujeme, co říkáme. Dnes se to snaží skrýt za potřebu reklamy, za touhu nám nabídbout to, co potřebujeme, nebo nutnost pro bezpečnější život. Dokonce se pracuje na programech, které budou snímat i to, co si myslíme. Trochu schopnější „ajeťák“ nebo fanda do počítačů se dokáže přes naše kamery v počítačích, telefonech, notboocích, chytrých televizích stát součástí naší domácnosti, aniž bychom se to dověděli.
Podobně jsou bořeny i zajeté věci v církvi, v církevní službě. Některé opory, které do dnešního dne fungovaly padají. Především všechno, co bylo postaveno a co se opíralo o člověka, co státlo díky zákonickému postoji a tradicích, ze kterých se vytratil Kristus a zůstly tradice pro tradice. Pán říká: (Židům 12)  Jeho hlas tehdy zatřásl zemí, a nyní zaslíbil řka: ‚Já ještě jednou zatřesu‘ nejenom ‚zemí‘, ale i ‚nebem‘.
Jak dál Duch skrze pisatele listu říká, otřást se dá jen otřesitelným. A otřesitelné není z Boha, Boží věci obstojí. Tak Bůh třese zemí, aby zůstalo jen jeho dílo. Bůh třese nejen zemí, ale i nebem.
Jediné, co zůstane v neotřesitelném pokoji je to, co má za základ v Kristu, co se o něj opírá a spoléhá na něj. Vše lidské kolem popraská, rozdrolí se a spadne. O to více bude vidět Krista v těch, kteří mu vydali své životy. Opadne lidské a zůstane v nich pouze Boží.
Jednou z věcí, kterou potřebujeme, aby skutečně uvnitř nás byl vybudovaný Boží charakter. (ovoce Ducha svatého) To jediné obstojí a zůstane obnaženo.
Nacházíme se v době, kdy Bůh třese se vším, co není z něho i v nás. Nebojme se toho. Možná máme obavu z toho, co vidíme kolem sebe, ale nebojme se, ale naopak se radujme, Bůh chce, aby zůstalo jen zlato. Uvidíme, že mnozí budou kolem padat, ale jen proto, aby povstali očištění od lidských pravidel, snů… Aby zůstalo jen to, co je z Ducha svatého. Možná i naše „nohy se budou otřásat, aby se aby z nás opadylo vše otřesitelné. Nebojme se a modleme se, aby dětí Boží obstáli.